Muellerova zpráva ukončila příběh o Trumpovi, který není součástí Ameriky

Zprávu zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera ještě kromě amerického ministerstva spravedlnosti nikdo neviděl. V tuto chvíli je přístupný pouze čtyřstránkový souhrn vypracovaný šéfem úřadu Williamem Barrem, mužem loajálním k prezidentovi. Jelikož v souhrnu stojí, že se vyšetřovateli nepodařilo prokázat vědomou předvolební spolupráci Donalda Trumpa s Ruskem, Bílý dům samozřejmě a velmi hlasitě triumfuje. Demokraté naopak vydali ultimátum: předsedové šesti výborů Sněmovny reprezentantů zaslali ministru spravedlnosti dopis, v němž mu oznamují, že si zprávu chtějí přečíst nejpozději 2. dubna.

O mnoho víc toho v tuto chvíli nevíme, ale i tak je ale v podstatě jisté, že je konec snům o Trumpově odvolání. Mueller výslovně neuvedl, že by se prezident dopustil maření spravedlnosti ani z něj Trumpa neobvinil. Právě tento prohřešek byl dlouho považován za nejrealističtější východisko pro případný pokus Kongresu Trumpa odvolat - podobně jako kdysi Bill Clinton nečelil impeachmentu kvůli původnímu obvinění, ale pro neupřímnost ve zcela okrajové aférce s Monicou Lewinski. Americká média svého času s gustem citovala obavy Trumpových právníků nechat prezidenta před vyšetřovateli vypovídat, protože není schopen nepřekrucovat fakta a držet srozumitelnou, racionální linku. Trump ale nakonec odpovědi předal vyšetřovateli v písemné formě.

O pokusu o Trumpovo odvolání se nicméně mezi demokraty příliš nemluví již delší dobu. Především jejich parlamentní šéfka Nancy Pelosi systematicky nabádá, aby se opozice posunula dál, k věcné kritice prezidenta.  V týdeníku The New Yorker přitažlivost ruské linky hezky popsala Masha Gessen, podle které je příběh o spolupráci Trumpa s Ruskem “neodolatelný, protože umožňuje nepovažovat Trumpa za součást Ameriky. Nabízí vábivou možnost zjistit, že Trump je americké politice vlastně úplně cizí, že je jen loutkou v rukou nepřátelského režimu. Nabízí také příslib tajné odpovědi na naši katastrofu; odpovědi, jež by nepředstavitelné náhle učinila srozumitelným”.

Ve Sněmovně reprezentantů, kde mají demokraté většinu, nicméně probíhá několik dalších vyšetřování a také někteří demokratičtí kandidáti v prezidentských primárkách trvají na tom, že kauza musí pokračovat.

Jestliže demokraté o jeden zjednodušující příběh přicházejí, Trumpova Amerika naopak nový získává - a prezident podle všeho přechází do protiútoku. Tvrdí, že se během šetření odehrály “hanebnosti” a že se postará o to, aby něčemu podobnému nebyl vystaven žádný další americký prezident. Naznačuje, že někteří z těch, kteří vypovídali proti němu, by teď sami mohli čelit vyšetřování. “Doufáme, že na ty, kteří naší zemi způsobili takovou újmu, se teď také někdo pořádně podívá,” prohlásil.

Totéž říká senátor Lindsey Graham, dříve zásadní spojenec zesnulého senátora a Trumpova kritika Johna McCaina. “Teď začneme rozkrývat druhou polovinu příběhu,” prohlásil muž, jenž se proměnil v jednoho z nejpevnějších spojenců současného prezidenta. Prezidentova mluvčí Sarah Sanders pak na svém Twitteru zveřejnila přehledný graf všech Trumpových mediálních odpůrců.

Jednu věc je nutné zdůraznit: jestliže vyšetřování neprokázalo vědomou Trumpovu spolupráci, vůbec to neznamená, že se do kampaně Rusko nevměšovalo. Masivní reklamní kampaň přiznal ve své výpovědi před vyšetřovací komisí Kongresu Mark Zuckerberg a Mueller již dříve oficiálně obvinil skupinu ruských trollů. O aktivním využívání sociálních sítí k ovlivňování veřejného mínění nemůže být pochyb, ale pozornost je potřeba přesunout jinam, k technologiím. Koordinace mezi domácími politiky a jejich zahraničními podporovateli je možná, ale není nutná - větším nepřítelem demokracie v tomto případě může být sám Facebook nebo Twitter v jejich dnešní podobě. A na regulace technologických firem se také opoziční liberálové mohou zaměřit víc než na snahu prokázat přímou spolupráci kampaní s Kremlem nebo kýmkoliv jiným.

Jaký bude mít ukončení vyšetřování vliv na příští prezidentské volby, je v tuto chvíli zcela v rovině spekulací.  Trump bude prezidentský úřad obhajovat v listopadu příštího roku a devatenáct měsíců je v politice hodně dlouhá doba. V tuto chvíli je Bílý dům samozřejmě na koni, ale celá záležitost nemusí vypadat tak černobíle, až (nebo pokud) budeme znát celý obsah závěru vyšetřování. Mnohé pak bude záležet na tom, jakého si demokraté vyberou protikandidáta a zda budou schopni nabídnout dostatečně přitažlivou alternativní verzi Ameriky.