K čemu může inspirovat přemýšlení o lidovcích

KDU-ČSL, krátce lidovci, jsou v Česku považováni za stranu venkova, sedláků, konzervativních hodnot a lidí, kteří do velké míry přísahají na Bibli. Ve svaté knize není žena – viděno dnešním pohledem – úplně rovna muži. Tohle většina voličů lidovců opravdu vyznává. Stejně jako to, že homosexuální svazky nejsou v pořádku (radikálové mluví přímo o prasárně), a vůbec řada liberálních hodnot tohoto století není pro tradiční voliče a straníky KDU moc přijatelná. Takže lidovci, jejichž profil najdete v aktuálním Respektu, tím pádem nejsou moc přijatelní pro liberální voliče. Ale mohli by být – a chtějí být.

A nejsou v tomhle usilování sami. Lidovci spolu s TOP 09, Piráty, STAN, Zelenými (a možná i s ODS) oslovují velmi podobný typ voliče. Lidi, kteří nevidí věci jednostranně a, dokážou uvažovat v kontextu. Vědí, že zvolit stranu do sněmovny nelze proto, že má jedno přitažlivé heslo. Třeba „Odmítněme migranty“. Nebo „Vystupme z NATO a dejme všem stejně bez ohledu na výkon“. Nebo „Jsme realisté“. Zmíněných šest – pro liberála volitelných -  stran spojují dva body. Nabízejí program, se kterým se málokdo může ztotožnit jako s celkem, a jejich preference nejsou moc vzdáleny pětiprocentní hranici nutné pro vstup do sněmovny, ať shora nebo zdola.

Každá z těch stran něčím odrazuje. Piráti levicově radikálními úlety, STAN tím, že byli nejdřív s Kalouskem, pak chtěli s lidovci - a teprve po odmítnutí to zkoušejí narychlo sami, Zelení minimálně postavou svého šéfa, který na pražské radnici ukázal, že nemá politický potenciál, TOP 09 zmíněným Kalouskem, lidovci zmíněnou pruderností. Zároveň všechny strany přinášejí historicky, ve svých současných programech i skrze tváře svých předvolebních kampaní, naději, že změní současnou českou politiku, která je dnes příliš často postavena právě na líbivých heslech a lži jako nástroji mocenského boje.

Takže bychom si mohli z lidovců vzít při rozhodování to lepší. Ve vládě sice přihrávali jak sociálním demokratům, tak Babišovi, ale prosadili řadu proevropských pohledů. Třeba na ruskou anexi Krymu a na tuzemskou bezpečnost, daňová politika lidovců je poměrně blízká daňové politici CDU Angely Merkel. TOP 09 chce být evropská, proatlantická, proliberální; její ekonomický expert Luděk Niedermayer je jedním z největších politických talentů české scény. Piráti ukázali v Praze na magistrátu, že umějí být dobrou opozicí, vlastně skoro ukázkovou opozicí; přinášejí nové tváře a provokativní nápady. STAN je nejliberálnějším sdružením na scéně s velkým tahem proti korupci. A Zelení jsou možná dnes jediní, kteří myslí na životní prostředí, jež jako by v politice ztratilo důležitost.

Češi by možná měli opustit výběr do sněmovny na základě vzorce „ta strana má tyhle a tyhle chyby, proto je pro mě nevolitelná“. Měli by naopak přemýšlet nad tím, co je v aktivitách stran a straníků, v jejich programech a postojích, přijatelného. Pan Patizon začal strany zkoumat z tohoto pohledu a zjistil, že nabízejí v programech i dlouhodobých aktivitách spoustu idejí, které by se mu mohly hodit v běžném životě. Vlastně zjistil, že to s politikou nemusí být tak zlé, stačí pootočit pohled. Od okamurovců nebo komunistů to očekávat nemůžeme, tak ať to zkusí aspoň svobodněji uvažující voliči.