Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Jak ve zdraví přežít Vodičku, Ondráčka a Zemana

Aneb aspoň si vzájemně rozdávat medaile

Poslanecká sněmovna dnes jednala o sporu Miroslava Kalouska (TOP09) a Zdeňka Ondráčka (KSČM, na…
Zdeněk Ondráček • Autor: MFDNES + LN, Profimedia

„Už prskají a možná jim i prdne cévka. O to více si toho ocenění vážím a teď už i vychutnávám.“ Těmito slovy v sobotu komentoval komunistický poslanec a někdejší člen pohotovostního pluku VB Zdeněk Ondráček fakt, že ho ve čtvrtek Jaroslav Vodička, předseda Svazu bojovníků za svobodu, někdejší komunistický pohraničník a agent VB, v současné době zastupitel Ústeckého kraje za Zemanovce a SPD, vyznamenal pamětní medailí Za vlast a svobodu.

Už jen výše uvedený výčet stranických příslušností, zaměstnaneckých poměrů a sadistických koníčků obou dotyčných vysvětluje, jak k takové události mohlo dojít. Za týden sice budeme slavit 100 let od vzniku demokratické republiky a o pár dnů později 29 let od revoluce, která vrátila státu uvrženému na 50 let do totality svobodu. Nicméně právě proto, že jsme v českých zemích dokázali obnovit demokratické pořádky, mohou tu lidé jako Vodička a Ondráček bez jakýchkoli postihů veřejně vystupovat, jako by se stále odvíjela normalizační léta, v nichž oba očividně uvízli.

Reklama
Reklama

Svaz bojovníků za svobodu kvůli Vodičkovi až na jeho soudruhy nikdo nebere vážně. Ale nelze se divit, že tu bude spousta „cévkařů“, kterým udílení medailí za mlácení demonstrantek na Národní třídě nedělá dobře. Bude mezi nimi jistě i rodina režiséra Evalda Schorma. V neděli za něj měla in memoriam převzít od ministra kultury cenu za přínos v oblasti kinematografie a audiovize. Ocenění ovšem pozůstalí odmítli, protože nechtějí vyznamenání od vlády, která „vznikla za výrazné podpory komunistické strany a jež je vedena člověkem, který spolupracoval s StB“. Čili od vlády, které není stydno se opírat o ideologii, která zničila život Schormovi a desítkám tisíc lidí.

Zatímco Schormova rodina bude na režiséra raději vzpomínat v pokorném tichu, milovníci cinkajících medailí za neexistující zásluhy to v následujících dnech rozjedou ve velkém. Vodička se ještě chystá na Národní památník na Vítkově, který má ovšem pro strach uděláno. Když dokázal osm let ustát rozpadající se Gottwaldovo tělo, ustojí i živého Jaroslava Vodičku. A podobně to zvládne i Pražský hrad, na kterém Miloš Zeman opět vyznamená pár dezinformátorů a exponentů normalizačního režimu. I prezidentské sídlo už zažilo horší věci.

Jistě, Vítkov i Hrad mají tu výhodu, že jsou na rozdíl od nás z kamene. My ostatní se holt při sledování chování Vodičky, Ondráčka a Zemana musíme opřít o vědomí, že tihle bývalí a současní bolševici by nejraději své názorové protivníky zavírali, vyhazovali ze škol, okrádali, mlátili na ulicích a stříleli na hranicích. Jenže nemůžou, tak si aspoň vzájemně rozdávají medaile. Jinak by jim z toho totiž prdla cévka…

 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte