Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Jak M. Šmarda nezaslouženě vstoupil do dějin

A Miloš Zeman s Andrejem Babišem zaslouženě

Michal Šmarda
Michal Šmarda • Autor: Matěj Stránský

V pátek se Michalu Šmardovi “povedl” vstup do historie: stal se prvním porevolučním politikem navrženým jednou z koaličních stran na ministra, o němž poté prezident i premiér prohlásili, že ho do vlády nechtějí. Přitom Andrej Babiš tak překvapivě učinil poté, co Šmardu prezidentovi navrhl ke jmenování. Výskyt celé téhle mimořádné politické události má jednoduché vysvětlení: sledujeme totiž zemanismus ve své vrcholné formě.

Zapálený zastupitel

Čím si tohle prominentní postavení místopředseda ČSSD Šmarda zasloužil?  To je právě ta záhada spojená se Zemanovým děláním politiky. Podobně jako nevíme, proč si vybral Peroutku „vlevo dole“, není ani jasné, proč se stal Michal Šmarda smutným hrdinou tohoto léta.

Jeho politická kariéra vypadala dosud docela úctyhodně. V roce 1993 hned po maturitě na gymnáiu vstoupil v osmnácti letech do sociální demokracie a byl v ní dlouho tím, co každá strana zoufale potřebuje - neúnavným elementem dolních pater politiky. Ve svém rodném Novém Městě na Moravě opakovaně v letech 1994, 1998, 2002 neúspěšně kandidoval  do městského zastupitelstva. V roce 2006 uspěl až jako čtvrtý náhradník a stal se konečně řadovým zastupitelem. O čtyři roky později byl už zvolen starostou, pak dvakrát svůj post z pozice lídra kandidátky obhájil.

Reklama
Reklama

Do celostátní politiky nepospíchal, vystačil si se sbíráním zkušeností z pozice poslaneckého a senátního asistenta. Až v březnu 2019 byl pak na sjezdu své strany zvolen místopředsedou své strany, když získal nejvíc hlasů - 392 ze 472 možných.

Zborcený premiér

Řízení ministerstva kultury není spojené s nutností pozorumět technologiím v jaderné energetice, provozu a řízení velkých nemocnic nebo zemědělské praxe. Ministr by měl kromě řízení a motivování lidí mít rád českou kulturu, projevit vkus, přehled ohledně kulturních institucí a cit ohledně jejich směřování. Měl by mít také schopnost rozlišovat podstatné a nepodstatné věci a schopnost osvojit si (když už ne vymyslet) vizi rozvoje kultury.

Každopádně nejde o nic, co by se vnímavý inteligentní starosta malého města s velkou zkušeností v politice, jako je Michal Šmarda, nedokázal velmi rychle naučit (snad kromě toho vkusu).

Na zmíněném stranickém sjezdu Miloš Zeman Šmardu chválil jako úspěšného komunálního politika. Straničtí “kremlologové” tedy mohli snadno dojít k závěru, že velmi úspěšný starosta města ležícího navíc kousek od Zemanova bydliště na Vysočině, nebude mít ve schvalovacím kolečku Hradu problém. Navíc vzhledem ke jmenování jiných ministrů v minulosti nebyl důvod problémy očekávat. Pro práci ve vládě svědčil i fakt, že Šmarda je zkušený straník s vlastnostmi, které k tomu patří - loajalitou, kázní, prací pro tým. Je také politikem, který dokázal obdivuhodně klidně dlouhé dva měsíce čekat a poslouchat, jak se stává terčem jakési zástupné účelové kritiky pomstychtivého prezidenta a bojácného premiéra.

Pokud jde tedy o pozici ve vládě, Michal Šmarda byl (a stále je) ve všech směrech naprosto tradičním kandidátem na ministra. Není samozřejmě nikde psáno, že práci skvěle zvládne, to by ale ukázal čas a nebyl by první ani poslední, komu se fungování ve vládě nepovedlo.

Jediný Šmardův problém tedy je, že narazil na rozjetého Miloše Zemana, který si v něm našel svůj další nástroj ďábelské pomsty na sociální demokracii, zřejmě za nedostatek úslužnosti, kterou mu vedení ČSSD před mnoha lety projevilo. Jinak řečeno - narazil na zemanismus. Tedy styl politiky, který osobní ego povyšuje nad zájem státu, a na pravidla, které k jeho prosazování vedou a jež ostatní dodržují. Šmarda ke své (a možná i naší) smůle musí čelit téhle hradní zvůli sám, takže nemá šanci. Premiér, který by měl podle dohody ctít návrh koaličního partnera a stát na Šmardově straně, se zbortil do sebe.

Michal Šmarda by se měl ale rozpomenout na nevšední výdrž, kterou prokázal v komunální politice. Je pravděpodobné, že ve vysoké politice ještě předvede, co umí.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Marek Švehla

zástupce šéfredaktora

2007-1057-vobr-svehla.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Od roku 1994 jich napsal/a 2068
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte