Jak čelit obavě z Babiše a komunistů

Šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Michal Mazánek, ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Michal Murín, šéf rozvědky Jiří Šašek, šéf pražské policie Miloš Trojánek. Čtyři vysocí představitelé bezpečnostních složek opustili letos své posty. V únoru je doplní policejní prezident Tomáš Tuhý, jisté křeslo nemá ani šéf tajné služby BIS Michal Koudelka. Je to atak Andreje Babiše a Miloše Zemana na ovládnutí bezpečnostních institucí? Je v nebezpečí tuzemská spravedlnost?

V první řadě je nutné říct, že ani jeden z odcházejících (či ohrožených) mužů se v historii nezapsal krokem, jenž by z něj dělal respektovanou oporu tuzemské bezpečnosti a spravedlnosti, uznávaného muže zákona. Za Tuhým a Mazánkem se táhne stopa podezřelé a rychle spíchnuté policejní reformy, která přinesla v minulých letech tvrdou kritiku státních zástupců a pro experty hlavně jeden fakt – většina případů, které reformovaná NCOZ vyšetřila, jsou, tzv. stříbrné podnosy. Tedy případy, k nimž dostali detektivové informace od jiných složek, třeba finančních institucí. Stejně tak byla (i soudy) kritizována GIBS Michala Murína, rozvědka Jiřího Šaška je dnes vyšetřovaná za podezření z defraudace. Historicky je dlouhodobě ne úplně důvěryhodná pražská policie. Výjimkou z pochyb o normálním fungování je BIS.

Nicméně je tu i jiný pohled. Stačí zůstat v tomto století a můžeme si připomenout dvě podstatně větší personální změny, které přišly s novou vládou. Velkou rošádu v bezpečnostních složkách udělali kdysi čerstvý ministr vnitra Stanislav Gross a čerstvý premiér Mirek Topolánek (potažmo jeho ministr vnitra Ivan Langer). Obě dvě éry přinesly pak značná korupční podezření při správě státního a veřejného majetku i velká podezření, že policie a tajné služby korupci spíše kryly a sloužily spíše mocenským zájmům politiků než spravedlnosti. Pronájem gripenů, dálnice D 47, obchody společnosti ČEZ, nákup pandurů, ekologická zakázka za sto miliard korun - a mohli bychom v seznamu podezřelých operací z éry Grosse a Topolánka pokračovat hodně dlouho.

Máme se tedy bát změn, které přinese vláda Andreje Babiše? Zájmem premiéra je zřejmě především vyvinit sebe i svou rodinu z kauzy Čapí hnízdo. Ani jedna ze změn v bezpečnostních složkách mu v tom moc nepomůže. Pokud může dnes vyšetřování Čapího hnízda někdo zastavit, jsou to státní zástupci - a ti se k tomu nemají. Už prošlo kolečko všech možných odvolání a stížností a protestů, které sice dostalo z osidel zákona Babišovu pravou ruku Jaroslava Faltýnka (podle informací Respektu byly důkazy k jeho obvinění opravdu slabé), ale jakýkoli krok směrem k odložení případu nebo zastavení vyšetřování zbytku obviněných v podstatě zničí důvěru k tuzemským bezpečnostním institucím. Rozhodnout v Čapím hnízdu musí soud a žalobci to snad vědí.

Ale zpět k výměnám na bezpečnostních postech. Samozřejmě – bude především záležet, kdo odcházející nahradí. Uveďme příklad. Pro Babišovo stíhání byli klíčoví státní zástupci. Křeslo ministra spravedlnosti přitom ovládal jejich správní „nadřízený“ Robert Pelikán, nominant Babišova ANO.  A jako ministr neudělal jediný úřední krok, aby svého stranického šéfa od obvinění zachránil. Tahle úřední pevnost už ale není tak jistá u nové ministryně spravedlnosti Taťány Malé. Její životopis oplývá indiciemi, že je ochotná nehrát férově (částečně opsané diplomky, zřejmě falešné koncipientství, trapný výklad zákonů ve věci Čapí hnízdo) a pro svého šéfa může sehrát roli brzdy při jeho stíhání.

Tedy „velké“ policejní nebo tajnoslužební odchody nemusí být automaticky Babišovým bezpečnostním pučem. Muži, kteří svá místa opouštějí, by si zasloužili výměnu za každé demokratické politické konstelace. Bude ale nutné být na stráži při výběrových řízeních, kterými představitelé nové vlády opuštěná křesla obsadí. Bude v zájmu demokracie tlačit na sociální demokraty, ANO i na komunisty (případ odchodu jejich poslance Zdeňka Ondráčka z vlivného poslaneckého postu po občanských protestech svědčí o tom, že veřejnost má stále sílu držet správu věcí veřejných pod kontrolou). Ať vytvoří při výběrových řízeních takové podmínky, aby se do uprázdněných postů dostali důvěryhodní policisté a bezpečnostní experti. Pokud někdo tvrdí, že už je rozhodnuto, rezignoval.

Ano, situace je vážná. Komunisté kontrolující vládu hnutí ANO a rozdělených, trochu zoufalých sociálních demokratů – to vše je velké riziko. Nicméně pořád tu máme demokratický systém, který umožňuje aktivním a odvážným občanům mluvit do „politiky“ i mimo volby, řadou iniciativ. Se Zdeňkem Ondráčkem to vyšlo. Každodenní hájení demokracie v zemi, jíž vládne trestně stíhaný chemický boss, není jednoduché, časem to může být i „otrava“. Ale je nutné si upřesnit, co přesně chceme hájit a co je v sázce.