Ani manželství, ani nezkušenost, ani scientologie

Vítězství Andreje Kisky v prezidentských volbách je dobrou zprávou pro slovenskou demokracii. Je užitečné, že z prezidentského paláce bude zaznívat protihlas. Nadvláda jedné strany a jednoho názoru, při které by zákony vyjížděly z parlamentu jako z výrobní linky, by nebyla dobrá pro nikoho. Ani pro stranu Smer samu. Historie i současnost nabízí bohatý výběr příkladů politiků a stran, kterým příliš mnoho moci zamlžilo zdravý úsudek. 

Dobrá zpráva to však může být i z jiného důvodu. Tony Judt v knize rozhovorů s Timothym Snyderem Intelektuál ve dvacátém století popisuje způsob, jakým se Evropané rozhodli čelit strachu a nejistotě ze světa kolem sebe. Sociální demokracie podle něj neznamená volbu konkrétní politické strany jako spíš způsobu politického uspořádání země:

„Nová vlna strachu a jeho politické důsledky se mi jeví jako jeden z vůbec nejsilnějších možných argumentů pro nastolení sociální demokracie – jako ochrany jednotlivců před skutečným či imaginárním ohrožením jejich bezpečí a jako ochrany společnosti před pravděpodobným ohrožením jednak její soudržnosti, jednak demokracie. Nezapomínejme, že v mobilizaci podobných obav – strachu z cizinců, přistěhovalců, ekonomické nejistoty – jsou především v Evropě nejúspěšnější konvenční a staromódní demagogičtí, nacionalističtí, xenofobní politikové,“ říká.

Ačkoli Judt míní zejména Evropu v porovnání se Spojenými státy, může to posloužit i k vysvětlení slovenské situace. Zatímco jindy a jinde může sociálně demokratická strana zvítězit díky programu, vizi či akčnosti, na Slovensku to před dvěma lety byla hlavně touha po klidu a jistotách v nejistém světě. Proto si víc než 44 procent voličů v roce 2012 vybralo stranu Smer a jejího vůdce - přes podezření, jež se k Ficovi a jeho partaji vážou. Vyhrálo slovo „jistoty“, které po poměrně turbulentním vládnutí vlády Ivety Radičové slibovalo stabilitu bez obav, co se bude dít zítra.

A stejnou kartou hrál premiér Fico i v těchto volbách – upozorňoval na nezkušenost svého oponenta a na problémy, které může přinést. Rovněž na jeho kontakty se scientologickou církví, což mělo být kromě manželství kohokoliv jiného než muže a ženy největším strašákem letošních voleb. Drtivý neúspěch Fica naznačuje, že nic z toho nezabralo. Ani manželství, ani nezkušenost, ani scientologie; současného premiéra volilo o 240 tisíc voličů Smer méně než v roce 2012.

Vysvětlení pochopitelně může být víc: Fico nedokázal ani vlastním voličům vysvětlit, proč chce odejít z nejmocnější funkce v státě do funkce z velké části reprezentativní, nepřichystal za sebe žádného nástupce, zároveň platí, že vládnoucí strany po volbách vždy čelí jistému úpadku popularity. Pokud je však jedním z důvodů i to, že Slováci nabírají na odvaze, neslyší na obavy ani jejich „propagátory“ – a jsou ochotni riskovat i nezkušenost – pak je to pro slovenskou demokracii dobrá zpráva.