Nový příběh o Africe

„Nikdy na obálku nedávejte fotografii normálního spokojeného Afričana – pokud to tedy není nositel Nobelovy ceny. Zobrazujte muže s kalašnikovy, ženy s obnaženými prsy,“ píše Binyavanga Wainaina v eseji Jak psát o Africe a pokračuje radami pro výběr vhodných postav správné reportáže z Afriky: „Moderního Afričana vykreslete ideálně jako tlustého muže, který krade a pracuje na imigračním úřadě. Popište ho jako nepřítele rozvoje, který svou práci využívá k tomu, aby pragmatickým a dobromyslným cizincům komplikoval zakládání neziskovek a ochranu divočiny.“

Esej plná sarkasmu zesměšňuje příběh o Africe, který velká světová média desítky let vyprávěla. Tento sarkasmus odráží pocit řady vzdělaných Afričanů, že zahraniční novináři dlouhodobě zkreslují pestrou, komplexní realitu jejich zemí a celého kontinentu a v Evropanech a Američanech tak tvoří představu, že Afrika je hlavně místem hladu, korupce, nemocí a válek. Plná obyvatel, které je třeba litovat a případně jim pomoci, aby se – slovy jednoho populárního klišé – „naučili sami chytat ryby“.

Teď se však začíná stále častěji vyprávět nový, velmi odlišný příběh. Nejvýstižněji ho symbolizují obálky vlivných časopisů, jež formují světové veřejné mínění. Titulek na obálce časopisu Time v minulém týdnu hlásal „Afrika na vzestupu“. „Afrika se nachází uprostřed historické proměny, která v příštích desetiletích z chudoby vyprostí stovky milionů lidí – podobně jako se to stalo v minulých několika dekádách v Asii,“ popisoval uvnitř článku africký zpravodaj týdeníku Alex Perry. Podobně už loni v prosinci týdeník The Economist vydal obálku s obrázkem chlapce, který běží savanou, pouští si duhově zbarveného draka ve tvaru Afriky, a doprovodil ho stejným titulkem: „Afrika na vzestupu“. Tato titulní strana měla symbolický význam – vyšla jedenáct let poté, co The Economist na obálce Afriku ocejchoval jako „Beznadějný kontinent“. Nový trend psaní o Africe je možné ve zkratce shrnout tak, že dosud byla Afrika vnímána jako problém, teď se naopak vyzdvihuje její potenciál.

Problém stereotypního psaní o chudobě, válce a utrpení nespočíval v tom, že by tyto příběhy nebyly pravdivé. Odrážely nicméně jen omezenou část reality a čtenářům ji předkládaly jako plnou pravdu. Náš obraz například o Americe formují nejen média, ale i filmy, seriály, příběhy hudebníků, časté cesty a následná vyprávění přátel. Povědomí o Africe však utvářejí hlavně kampaně neziskových organizací či novináři a ti příliš dlouho ignorovali příběhy ukazující africké studenty, obchodníky, úředníky, umělce, venkovany jako normální lidi, kteří mají velmi podobné sny a starosti jako my. Snad přichází čas, kdy se to navždy změní.