Voliči Zemana

Známý bonmot, který Miloš Zeman překvapivě ještě nepoužil, říká, že optimista je člověk, který je přesvědčen, že žije v nejlepším ze všech možných světů. Pesimista je pak člověk, který se obává, že optimista má pravdu.

Tábor optimistů - voličů Karla Schwarzenberga - by měl těch 45 procent považovat za dobrou zprávu, tábor pesimistů pak sdílet obavu, že lepší to už být nemohlo.

Já sám nemám jasno, do kterého tábora patřím, ale mám dojem, že pro oba tábory bude důležité vyrovnat se s faktem, že v Česku jsou miliony lidí, kteří dokázali volit člověka tak zlého, jakým se (Schwarzenbergovým voličům) Miloš Zeman jeví být. Logicky vzato je totiž Zemanův volič stejný jako Zeman sám. Volil ho, tudíž jej považuje za své alter ego, přeje si ho mít na Hradě jako svého zástupce.

Není to příjemná představa a pamatuji se, že kdysi jsem řešil tento problém na Slovensku v době, kdy díky davům svých příznivců drtivě vítězil Vladimír Mečiar. Tehdy jsem se klonil k názoru, že lidé, kteří jej volí, jsou stejně zlí jako Mečiar sám.

Dnes jsem si jist, že jsem se tehdy mýlil. Lidé volí politiky z nejrůznějších důvodů a ne vždy bývá tím hlavním důvodem bezbřehé ztotožnění se s kandidátem. Povaha politika – a první tisková konference vítězného Miloše Zemana mne opět utvrdila v tom, že se opravdu až nepříjemně podobá Mečiarovi – není mnoha voličům zřejmá a často nemají dostatečně vyvinutý cit pro rozeznání zla. To však ještě neznamená, že jsou zlí.

Jistě, představa, že malý český svět s Milošem Zemanem a jeho voliči by měl být nejlepší ze všech možných, je silné kafe i pro notorického optimistu. Pokud ale dokážeme v našem pohledu na společnost oddělit Zemanovy voliče od samotného Zemana – a mnozí z nich se od něj snad časem oddělí sami – budeme právem patřit do tábora optimistů.

Nic jiného nám ostatně nezbývá.