Úvaha o čase

Chápu, že Marx měl vlastní představu o nezvratné cestě dějin, ale naštěstí se mýlil. Jiná věc je, že někdy bych byl raději, kdyby měl s tou fraškou pravdu. Mám totiž pocit, že dějiny se vracejí pořád stejně dramaticky (ne-li tragicky).

A ideologie, o níž se ještě před nějakými dvaceti lety říkalo, že je mrtvá, také žije naplno a není radno brát ji na lehkou váhu. Ve svém blogu na webu The New York Review of Books hezky píše historik Timothy Snyder o republikánském nominačním sjezdu jako o vymezování se vůči Marxovi.

Romnyeho ideolog Paul Ryan se hlásí ke dvěma duchovním odkazům: jedním je idea neregulovaného volného trhu, jejímž hlasatelem byl Friedrich von Heayek, druhým je život a dílo americké spisovatelky Ayn Randové, která ve svém slavném románu Atlas Shrugged nazývá obyčejné (tedy chudé a nenadané) Američany „parazity“.

Obě tyto intelektuální veličiny pravice se nějakým způsobem vymezovaly vůči Marxovi, byť jej v jeho původní myšlence paradoxně následují. Včetně dnešního Ryana. „Marxův sen o zanikajícím státu je klíčovou myšlenkou Ryanova rozpočtu: snižte daně bohatým, prohlašte, že vládní škrty povedou k vyrovnanému rozpočtu a tím zmenšíte stát,“ píše Snyder.

Snyder uvažuje o historických paralelách jako málokdo: Republikáni považují zásahy do prostředí volného trhu za cestu k totalitarismu. Marx zase věřil, že ponechání volného trhu bez zásahů povede k revoluci (tedy k tomu, co jsme zažili jako totalitarismus). „Hayekovská ideologie je – podobně jako marxismus – teorií všeho, jež má na všechno odpověď,“ píše Snyder.

Důkazů, že dějiny – pokud se opakují, tak rozhodně ne jako fraška, je dnes denně dost a dost. Stačí se podívat do Evropy. V Budapešti zorganizoval minulý týden jistý Vilmos Hanti, který je předsedou tamní asociace antifašistů, demonstraci proti „antisemitismu a rasismu“. Přišlo asi tisíc lidí, včetně opozičních politiků. Kolem obcházela skupina padesáti nácků, kteří jim nadávali do špinavých židů a vykřikovali, že „vlak do Osvětimi je už připraven“.

Po skončení demonstrace se Vilmos Hanti, učitel, jemuž je už přes šedesát, vydal domů. V tiché uličce se na něj vyřítila parta mladíků a začali ho mlátit. Málem přišel o oko. Připadá vám to jako fraška?

Nicméně jedna dobrá zpráva tady je: čas směřuje dopředu. Jak píše týdeník The Economist, vědci získali na základě chování částic B-mesonů důkaz, že jejich zrcadloví dvojníci jsou méně aktivní (detaily nemá smysl rozvádět). Znamená to jinými slovy, že uznávaná teorie o času, který může jít stejně vpřed jako vzad, padla.

Ulevilo se mi, protože představa, že někde v paralelním vesmíru vstanu z mrtvých a budu směřovat do puberty, byla pro mne vždy dost děsivá. A také tento objev znamená, že dějiny se přece jen neopakují. Ani jako fraška, ani jako tragédie. To sice není velká útěcha, ale alespoň nám ponechává prostor pro naději.

P.S. Příští dva týdny budu žít v divočině, kde lidský čas nehraje žádnou roli a psaní blogů je jako naprosto nesmyslná činnost zakázáno.