Soupeření, nebo konflikt? Okno příležitosti k jednání se zase brzy zavře

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Velká pozornost a zároveň minimální očekávání - tak by šla shrnout atmosféra doprovázející návštěvu amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena v Číně. Dvoudenní cesta, během níž se vrchní americký diplomat během neděle a pondělí setkal s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a ministrem zahraničí Čchin Kangem, se měla konat už dávno, ale kvůli napjatým vzájemným vztahům se několikrát odložila. A co by bylo jindy bráno jako téměř rutinní návštěva ministra zahraničí, změnilo se za současné situace v ostře sledovanou akci, kdy se pozornost věnovala každému detailu. Co lze tedy z Blinkenovy pekingské návštěvy lze vyčíst a co to vypovídá o americko-čínských vztazích?

Horší to nikdy nebylo Začněme kontextem: řada pozorovatelů to vidí tak, že od navázání oficiálních vztahů mezi USA a komunistickou Čínou v roce 1979 se dnes vztahy nacházejí na vůbec nejnižším bodě. Může za to kombinace dlouhodobého směřování politiky obou zemí i aktuálních událostí. Loni v srpnu Peking ostře zareagoval na cestu tehdejší předsedkyně americké Sněmovny Nancy Pelosi na Tchaj-wan a kromě masivních vojenských manévrů také pozastavil vzájemnou komunikaci ve všech klíčových oblastech. Letos v únoru zase americká vláda sestřelila čínský vzdušný balon, který nad USA přelétával a jejž označila za špionážní. Téměř rok tak mezi sebou američtí čínští představitelé prakticky nekomunikovali a Blinkenova cesta je první od roku 2018, kdy do Číny přijel člen americké vlády. Těsně před Blinkenovou návštěvou se pak ještě objevily informace o čínské špionážní základně na Kubě, z které mají sledovat dění v USA.

Nic moc nečekejte V kontextu roční pauzy tak zejména zástupci americké vlády mírnili očekávání spojovaná s cestou. Věta „alespoň, že spolu mluví“, která zaznívala snad v každém komentáři k výsledkům cesty, pak jen podtrhuje, v jaké krizi jsou vztahy mezi dvěma největšími světovými ekonomikami a zeměmi, které se v posledních letech minimálně rétoricky nevyhýbají možnosti vzájemného konfliktu. Není ale mluvit jako mluvit: velkým cílem Američanů bylo, aby Čína obnovila komunikační kanály mezi oběma armádami, které přerušila po loňské návštěvě Pelosi. A to Číňané odmítli. V poslední době přitom došlo k několika incidentům v mořích kolem Číny, které měly potenciál nehody nebo střetu - například v červnu americká armáda zveřejnila video, jak „nebezpečně těsně“ před americkou válečnou lodí propluje čínské plavidlo. Pravidelná komunikace mezi oběma armády by měla rizikům nechtěného střetu předejít, „horkou linku“ měla Amerika i během studené války se Sovětským svazem.

Alespoň spolu mluví - ale jak? Vzhledem k tomu, že z dvoudenní cesty víceméně nevzešly žádné „hmatatelné výstupy“, byla vzájemná vyjádření to jediné, co šlo analyzovat. Tón jak amerických, tak čínských politiků byl víceméně podobný - obě strany mluvily o problémech, ale zároveň ocenily, že k jednání došlo. „Číňané přivítali ministra zahraničí s velkým respektem, prezident Si Ťin-pching byl velmi zdvořilý,“ uvedl pro deník New York Times americký velvyslanec v Pekingu Nick Burns, který s Blinkenem absolvoval všechna jednání.

Mezi zdvořilostmi však šlo nalézt i signály, že obě strany ke vzájemným vztahům přistupují ze zcela jiné perspektivy. „Soupeření mezi klíčovými zeměmi není trend dnešní doby,“ uvedl krypticky čínský prezident. Americká administrativa zase opakovaně vztah s Čínou označuje za kombinaci „partnerství, soupeření a rivality“. A podle některých pozorovatelů čínské politiky lze vyjádření Si Ťin-pchinga číst i jako důkaz, že Čína tento americký přístup odmítá - a že to, co Amerika popisuje jako soupeření, například sankce na čínské technologie, může Čína vnímat spíš jako přípravu na konflikt.

Symbolické detaily Zahraniční média věnovala velké množství energie i snaze rozklíčovat nuance čínského protokolu. Pozornosti tak neunikl fakt, že při hlavním jednání mezi Blinkenem a Si Ťin-pchingem neseděl čínský prezident mezi čínskou delegací a naproti té americké, ale v čele stolu tak, aby to opticky působilo, že celou diskuzi moderuje, nikoli že je součástí jedné ze dvou rovnocenných stran. Diskuze na čínských sociálních sítích, jejichž obsah kontroluje vláda, se zase zaměřovaly na shodu okolností, kdy Blinken do Číny přijel na den otců - symbolický „důkaz“ toho, že je Si Ťin-pching „tatínkem“ Američanů.

Času není mnoho Dost možná hlavním cílem Blinkenovy návštěvy mělo být odblokování diplomatického patu a otevření dveří dalším jednáním. A to se podle všeho povedlo - v příštích měsících do Číny nejspíš vyrazí ministryně financí Janet Yellen a ministryně obchodu Gina Raimondo, o setkání s nimiž má Čína velký zájem kvůli snaze nakopnout slábnoucí ekonomiku. Peking údajně chtěl, aby ekonomická jednání proběhla jako první, ale americká administrativa trvala na tom, že nejdřív se musí setkat s Blinkenem. Do Pekingu by měl v příštích týdnech zamířit i Bidenův speciální klimatický vyslanec John Kerry, naopak čínský ministr zahraničí se brzy podívá do Washingtonu. A v létě nebo na podzim by mohlo dojít i k vrcholnému setkání mezi Si Ťin-pchingem a americkým prezidentem Joe Bidenem.

Tento kalendář ale předpokládá, že se nestane nic, co by vzájemné vztahy zase zablokovalo. A to dnes nelze vyloučit i kvůli tomu, že domácí politika v obou zemích je nastavená vnímat jakoukoliv krizi až téměř existenčně - a že se vzájemné vztahy čím dál tím víc stávají předmětem domácí politiky. Například v americkém kontextu jsou diplomatická jednání republikány mnohdy charakterizována jako znak „slabosti“, což ukázaly i reakce na Blinkenovu cestu. „Cesta ministra zahraničí do Číny povede k legitimizaci čínské komunistické strany a jen dál oslabí suverenitu naší země,“ uvedla například Elise Stefanik, čtvrtá nejvýše postavená republikánka v Kongresu (a sám Joe Biden pouhý den po Blinkenově návratu označil v diskuzi na fundraisingové akci Si Ťin-pchinga za diktátora).

I kdyby ale nedošlo k další „balónové krizi“ nebo něčemu obdobnému, okno příležitosti pro jednání o klíčových problémech ve vzájemných vztazích nebude otevřené dlouho. Příští rok v lednu proběhnou na Tchaj-wanu prezidentské volby, na podzim pak ty americké - a v obou zemích se v rámci kampaně postupně stupňuje protičínská rétorika. Joe Biden úřad obhajuje a lze čekat, že se za svoji diplomacii s Čínou ocitne pod palbou republikánů. Času na jednání tak není mnoho.

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter