0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Newsletter5. 9. 20239 minut

Máme šanci Zambii trochu pozvednout

S českým velvyslancem Pavlem Procházkou o naší partnerské zemi na jihu Afriky

České pomoc v Zambii; ilustrační foto  • Autor: Tereza Hronová - Člověk v tísni

Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota, Silvie Lauder a Andrea Procházková.

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Tento newsletter je o propojenosti současného světa - a součástí této propojenosti je samozřejmě i Česko. Málokdo ví, že máme ve světě několik prioritních partnerských států, kterým pomáháme při potlačení chudoby a v socio-ekonomickém rozvoji. Pro roky 2018-2023 jsou to Bosna a Hercegovina, Etiopie, Gruzie, Kambodža, Moldavsko a Zambie. Posledně jmenovaná země je na seznamu priorit - s jednou přestávkou - od jeho vzniku na počátku tisíciletí, kdy se Česko začalo řídit principem, že je dobré omezit pomoc na několik vybraných států a zároveň se na ni soustředit dlouhodobě. Tak, aby nekončila sérií izolovaných projektů, ale držela kontinuitu a projekty byly systematičtější. Minulý týden v Praze proběhlo výroční zasedání českých velvyslanců a při té příležitosti Respekt mluvil s Pavlem Procházkou, ambasadorem v Zambii, právě o dlouhodobém česko-zambijském partnerství a jeho dalším potenciálu.  

Zambie je už dvacet let prioritní zemí české rozvojové pomoci. Co se za tu dobu v této jihoafrické demokracii díky spolupráci s Českem změnilo? 

Spolupráce se soustředí především do Západní provincie, což je nejodlehlejší a nejzaostalejší region Zambie. A tam je česká pomoc opravdu viditelná. Když po osmi hodinách cesty z hlavního města Lusaky přijdete do provinční metropole Mongu, vidíte směrovky vedoucí ke kancelářím Charity České republiky nebo Člověka v tísni. České nevládní organizace tam mají své zázemí a projekty, které jsou místním úřadům velice dobře známy. 

A co se tedy díky naší pomoci v terénu změnilo? 

Hodně jsme se soustředili na rozvoj venkova, na zemědělství a na zdravotnictví, k němuž se teď po jisté pauze zase více vracíme. Nedávno jsme se zambijskou ministryní zdravotnictví byli právě v nemocnici v Mongu, kam přijel specializovaný tým z Fakultní nemocnice v Olomouci. A ministryně si všimla cedule připomínající, že celé porodnické oddělení před mnoha lety vzniklo díky české pomoci. To je takový příklad české stopy. 

Pavel Procházka • Autor: mzv.cz
Pavel Procházka • Autor: mzv.cz

Zambie je spolu s Etiopií jednou ze dvou českých priorit v Africe. Česko ale ve srovnání s většinou Evropy dává na pomoc chudším zemím pořád hodně málo peněz. Jak významným partnerem pro Zambijce vlastně jsme - ve srovnání s jinými státy?

Jsme na srovnatelné pozici jako Irsko. Nedělal jsem si přesné pořadí, naše role je samozřejmě mnohem menší, než mají Německo a Švédsko. Ale další evropské státy už jsou v Zambii zhruba na naší úrovni nebo i za námi. 

Málokdo v Česku ví, že partnerství mezi se Zambií vůbec existuje. Vadí to vlastně? 

Samozřejmě bychom to rádi změnili. Když něco děláme v zahraničí, utrácíme peníze daňových poplatníků. Je potřeba, aby tu existovalo povědomí a souhlas veřejnosti s pomocí, kterou poskytujeme. A také povědomí o tom, proč padla volba právě na Zambii. Československo tam bývalo velmi přítomné a my na tuto dlouhou historii dobrých vztahů navazujeme. Vazby jsou mimochodem ještě starší: Emil Holub byl první nebo druhý Evropan, který do oblasti dnešní západní Zambie přišel, a určitě byl prvním, kdo popsal kulturu, civilizaci a monarchickou vládu tamního národa Loziů. Spolupráce se bohužel na čas přerušila po rozdělení Československa v roce 1993. Ambasáda v Lusace připadla Slovensku a Česko založilo velvyslanectví v sousedním Zimbabwe. To se vzhledem k dalšímu politickému vývoji neukázalo být správným rozhodnutím. Až před šesti lety se ambasáda vrátila do Zambie. 

Jak se od počátku tisíciletí, kdy se Zambie stala prioritou vznikající české rozvojové pomoci, naše působení změnilo? 

Při výběru Zambie jsme uznali, že máme omezené množství prostředků, a proto se musíme soustředit pouze na některé obory a některé regiony. Vybrali jsme si zmíněnou Západní provincii, ke které ještě během let přibyla Jižní provincie. Soustředili jsme se víceméně na dvě zmíněná odvětví, a to zemědělství/rozvoj venkova a zdravotnictví. A do menší míry ještě školství. To - myslím - stačí, nemáme ambice tento záběr rozšiřovat. Spíše chceme pomoc v těchto odvětvích prohlubovat.

Jak například?

Zambie časem - možná už v roce 2030 - dosáhne úrovně středně rozvinuté země. Pak už nebude klasifikovaná jako málo rozvinutá země a také naše programy se odpovídajícím způsobem změní. Doufáme, že se na naše rozvojové programy do té doby co nejvíce naváže český byznys v oblasti zdravotnictví a zemědělství. Je jisté, že se v Africe bude bouřlivě rozvíjet zdravotnictví. Vlády to mají ve volebních programech, slibují občanům lepší zdravotní péči, radikální rozvoj nastane i vzhledem k růstu počtu obyvatel. Když se podíváme na to, kolik desetin procenta HDP vydáváme na rozvojovou spolupráci, jsme pořád na chvostu Evropské unie a neplníme mezinárodní závazky. Pokud by se situace změnila, bylo vy vhodné navýšit prostředky pro Zambii, kterou máme šanci trochu pozvednout. 

Těžba mědi v Zambii • Autor: REUTERS
Těžba mědi v Zambii • Autor: REUTERS

Jak vlastně české projekty vznikají? Nakolik odrážejí priority zambijské vlády a nakolik ty české?

Samozřejmě vše vychází od Zambie. Má svůj národní rozvojový plán a naše rozvojová spolupráce s ním musí být v souladu. Ovšem v zemi jako Zambie je toho potřeba dělat opravdu hodně, čili jakákoliv spolupráce je vítána. Zambie je demokratická a nastavila velice dobré podmínky pro přijímání pomoci. Našim nevládním organizacím a expertům nejsou kladeny žádné překážky a spolupráce se zambijskými institucemi je velice dobrá. Zemědělství a rozvoj venkova je asi největší tamní problém: obyvatelé potřebují nějaký způsob zaměstnání a obživy a rozdíl v úrovni života mezi hlavním městem a venkovem je obrovský. 

Jak důležitou roli ve spolupráci mají stipendia pro zambijské studenty? A jak se český přístup ke stipendiím během let mění?  

Dříve byla každoroční kvóta - řekněme - sto stipendií a rozdělovaly se mezi všechny rozvojové země světa. To nemělo velký dosah. Teď se systém změnil a také stipendia poskytujeme pouze do dvou prioritních zemí, v Africe tedy do Zambie a Etiopie. Letos jsme měli kvótu kolem patnácti stipendií, nakonec jsme jich stipendií udělili trochu více, myslím dvaadvacet, protože se jinde kvóta nenaplnila. Systém je velmi průhledný, studenti se přihlašují na portál českého ministerstva školství a tam podávají žádost. O těch patnáct, respektive dvaadvacet stipendií letos v Zambii soupeřilo asi 450 studentů. Na žádost ministerstva jsme počet žadatelů v prvním kole zredukovali, například vyloučili ty, kterým chyběl potřebný doklad, a z užšího výběru ministerstvo zvolilo ty nejlepší.  

 Změnilo se i něco další ho v podpoře studia?

Líbí se mi také další trend. Stipendia už Česko uděluje jen studentům s hotovým bakalářským studiem, podporujeme tedy magisterské nebo doktorandské studium. To se dobré, protože po střední škole ještě studenti nevědí, kam budou směřovat. Dříve do Česka přijíždělo hodně stipendistů, kteří nedostudovali - také proto, že pořádně nevěděli, co vlastně chtějí dělat. Teď přijíždějí starší studenti a pokračují v oboru, který už doma studovali. A na doktorandská stipendia přijíždí opravdu vynikající studenti. Často se na stipendia hlásí i mladí lidé, kteří už mají s českým prostředím zkušenosti, například spolupracovali s našimi nevládními organizacemi nebo firmami v oblasti zemědělství. To se nám líbí, protože se tak různé způsoby spolupráce provazují. 

Jsou stipendia prioritou, na kterou by Česko mělo vydávat více peněz, nebo je to méně podstatný způsob spolupráce? 

Ještě více bych se soustředil na přenesení know how z Evropy do Afriky. V Zambii univerzity jsou a bylo by dobré zlepšit jejich úroveň, pozvednout je, aby studenti nemuseli za vysokoškolským vzděláním cestovat do Evropy. Máme první program, který míří tímto směrem. Mendelova univerzita v Brně navázala spolupráce s Copperbelt university, která leží na severu Zambii v oblasti proslulé těžbou mědi. Pomáhá vytvářet bakalářský studijní program v oblasti lesnictví - v regionu jsou velké oblasti, které jsou narušené těžbou, a země potřebuje odborníky, kteří krajinu dokážou postupně rekultivovat a zalesňovat.  

Z vlastní zkušenosti vím, že v Lusace i v jiných afrických městech chybí kulturní vyžití pro mladé lidi. Proč vlastně v Zambii - když je prioritní zemí - není české kulturní centrum, které by umožnilo spoustu zajímavých vzájemných výměn? 

Myslím, že je to trošku předčasné. Jedna česká krajanka Martina Mwanza nicméně z vlastní iniciativy založila filmovou přehlídku. Začala v provincii Copperbelt, ale už se přesunula do hlavního města. Přehlídka narostla do té míry, že už se jmenuje Zambia International Film Festival. Filmařina se všude v Africe rozvíjí a ona tento trend zachytila. Samozřejmě má podporu naší ambasády, s financováním pomohla - což je skvělý příklad propojené spolupráce - i asociace českých dodavatelů zdravotnické techniky do Zambie. 

Není to další argument pro vznik českého kulturního centra? Bylo by šancí pro vytváření další, hlubší roviny vzájemných vztahů. 

Asi ano, ale musíte mít na to prostředky a lidi. Ale třeba úroveň vztahů naroste tak, že bychom o tom mohli uvažovat.


Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].