Každoroční rodičovský rébus: Jak pracovat o prázdninách, když má školka zavřeno?

Do nového čísla Respektu napsala kolegyně Clara Zanga velmi zajímavý text o tom, jak léto přestává být ladovskou idylou, bezstarostným obdobím odpočinku, na které bychom se mohli celý rok těšit. Naopak, musíme počítat s tím, že horké měsíce budou do budoucna čím dál větším zdravotním rizikem. 

V textu se dočtete, že pojetí léta coby času dovolených, relaxu a cestování je historicky typické hlavně pro střední Evropu. „V oblastech, kde byly například letní požáry nebo povodně běžné ještě před tím, než udeřila klimatická změna, si nejspíš v těchto měsících nikdy úplně nevydechli,“ píše Clara.

A mě při čtení těchto řádků napadla ještě jedna početná skupina obyvatel, která si během prázdnin příliš nevydechne, a to bez ohledu na počasí nebo změnu klimatu – rodiče malých dětí. Školky a školní družiny mívají během prázdnin omezený provoz, některé fungují třeba jen dva týdny nebo zavřou úplně.

Čistě matematickou optikou nám vyjde, že by rodiče s obvyklými čtyřmi až pěti týdny dovolené měli prázdninovou péči zvládnout pokrýt. Jenže kolik zaměstnavatelů bude velkoryse souhlasit, když jim zaměstnanec sdělí, že se v práci neukáže třeba celý srpen? Navíc někteří otcové a matky na péči o děti zůstali sami a v takových případech už to nevychází ani matematicky. Prázdniny v mnohých rodinách znamenají období náročné logistiky a improvizace.

Agentura NMS se před letošním létem v on-line dotazníku zeptala tisícovky respondentů, jak obstarání prázdninové péče o děti zvládají. Konkrétní čísla pak agentura uvádí pro vzorek 260 rodičů dětí do 15 let.

A ti svou letní realitu popsali takto: Každý čtvrtý rodič malého dítěte si musí bez školky poradit celé prázdniny, víc než polovina se setká s omezeným provozem. Pouze pět procent má to štěstí, že školka i v létě funguje v běžném režimu. Pětina rodičů školou povinných dětí má v létě k dispozici družinu bez omezení, necelé dvě pětiny jen na část prázdnin a více než 40 procent se musí po celé dva měsíce obejít bez ní. 

Nejčastějším řešením (57 procent) ve ztížených letních podmínkách je to, že jeden z rodičů zůstane s dítětem doma, buď na dovolené, nebo na home officu. Téměř polovina matek a otců zapojí do péče babičky a dědy nebo další členy širší rodiny. Čtvrtina rodičů posílá děti na tábor, ať už klasický nebo příměstský.

Polovina rodičů za tábory utratí mezi 5–15 tisíci korun, dalších 12 procent dokonce víc než 30 tisíc. Více než čtvrtina respondentů uvedla, že právě financování letních aktivit pro děti pro ně během prázdnin představuje největší výzvu.

Další zmiňovanou výzvou je ústřední otázka, jak zajistit dětem hlídání během pracovní doby. Nejvíc si stěžují mladší mileniálové, jejichž rodiče často sami ještě pracují. „Nemohou se tím pádem svým vnoučatům věnovat celé léto, a rodiče tak musí vymýšlet další alternativní programy,“ dodává Lucie Režná z agentury NMS.

Před třemi lety vládní politici uvažovali o tom, že by rodičům malých dětí umožnili čerpat více volna. Konkrétně mělo jít celkem o dva měsíce, které by si rodič mohl po částech vybrat, dokud potomkovi nebude osm let. Pomohlo by mu to třeba právě v období prázdnin. Volno by proplácel stát. Uvažovalo se o tom, že by rodiče mohli dostávat 60–70 procent výdělku. Vláda však nakonec od plánu ustoupila pro jeho nákladnost. 

Rodiče tak musejí i nadále doufat, že se jim během prázdnin podaří vymyslet kombinaci dovolené, táborů, home officu a pobytu u babičky tak, že se z toho nezblázní ani finančně nevykrvácí.