Je klimatizace pravicová?

Ještě před pár lety byla změna klimatu hlavně tématem vědců a ekologů. Tím, jak stále viditelněji vstupují její důsledky do životů nás všech, se ale stále více stává politickým tématem. A to zejména pro politické spory. Ve Španělsku a Francii o tom v posledních týdnech vědí své – obě země bojují proti rozsáhlým požárům i nesnesitelným vlnám veder. 

Ve Španělsku požáry nejvíce zasáhly oblasti kolem hlavního města Madridu, kde shořelo více než 660 kilometrů čtverečních a postupují dál. Požáry jsou už několikátý rok za sebou rekordní – pohání je klimatická změna, kvůli níž je jih Evropy sušší a teplejší, a oheň se tak rychleji šíří a je intenzivnější. Takhle závažné dění se nevyhnutelně propsalo také do politické debaty ve Španělsku. Premiér Pedro Sánchez o nebezpečí globálního oteplování mluví opakovaně a velmi jasně. Levicový politik, který se nebojí vzdorovat prezidentu Trumpovi, pokud jde o jeho válku v Íránu a v rámci Evropy patří k nejhlasitějším kritikům Izraele, v pro něj klíčových otázkách nechodí kolem horké kaše. A není divu, že je tomu tak i v otázce změny klimatu. 

Španělsko patří mezi ty evropské země, na které klimatická změna dopadá vůbec nejhůře a černé scénáře předpovídají, že se část země během pár desetiletí může proměnit ve vyprahlou poušť. Rekordní počty horkých dnů, rostoucí případy požárů i stoupající počet úmrtí z horka tomu nasvědčují, a je proto pochopitelné, že vůdce země apeluje na ostatní, aby s globální krizí něco dělali. Ve španělské politice ohledně tohoto tématu rozhodně nepanuje shoda. Sánchez se v posledních dnech obrátil na regionální vlády své země. „Popírání změny klimatu jen přilévá olej do ohně klimatické krize.“ Levicový premiér tím naráží na to, že zvlášť v Madridu a jeho okolí vládne jeho hlavní opoziční soupeř, konzervativní Lidová strana (PP), jejíž představitelé se v posledních letech ke člověkem způsobené změně klimatu staví stále častěji skepticky.

Minulé pondělí strana obvinila vládu, že využívá „mantru“ klimatické krize k zakrytí svého „špatného řízení“ přírodních katastrof. Mluvčí PP Ester Muñoz tvrdila, že Sánchezova vláda využila klimatickou nouzi jako téma k rozdělování společnosti. Prohlášení ale vyznělo, skoro jako kdyby zpochybnila i samotnou myšlenku klimatické krize způsobené lidskou činností. Politický kontext je přitom pro premiéra Sáncheze složitější. Jeho socialistická vláda se už řadu měsíců potýká s korupčními aférami, které zasáhly jeho nejbližší okolí včetně manželky Begoñy Gómez a bratra Davida Sáncheze, a průzkumy dlouhodobě favorizují opoziční Lidovou stranu. Právě proto mohou být letošní požáry jednou z mála oblastí, kde se role obracejí. Španělské regiony totiž nesou hlavní odpovědnost za prevenci požárů, správu lesů i hasičské sbory a většinu z nich ovládá právě PP. Konzervativci tak čelí otázkám, zda podcenili přípravu na stále častější extrémní požáry a jestli dostatečně investovali do jejich prevence.

Klimatizovat, či neklimatizovat?

Podobně vyhrocená debata probíhá také ve Francii, kde se letošní léto nese ve znamení opakovaných vln veder a rozsáhlých požárů na jihozápadě země. Ještě větší politickou roztržku než samotné požáry však vyvolala zdánlivě obyčejná věc – klimatizace.

Francie dlouhodobě patří mezi evropské země, kde je klimatizace mnohem méně rozšířená než třeba ve Španělsku nebo v Itálii. V minulosti ji odmítala především ekologická levice, podle níž řeší jen důsledky klimatické změny, a navíc spotřebovává energii a používá skleníkové chladicí plyny. Francouzská stavební politika proto dlouhá léta dávala přednost zateplování budov, stínění nebo výsadbě zeleně.

Jenže rekordní vedra začínají měnit i tento pohled. Když letos teploty na mnoha místech překročily 40 stupňů, tisíce škol musely omezit výuku a zdravotníci upozorňovali na neúnosné podmínky v nemocnicích. Dokonce i šéfka francouzských Zelených Marine Tondelier připustila, že ve školách nebo nemocnicích je klimatizace dnes na některých místech nezbytná. Na opačné straně politického spektra krajně pravicová politička Marine Le Pen navrhla masivní státní program na instalaci klimatizací do veřejných budov i domácností a obvinila vládu z „protiklimatizační ideologie“. Klimatizace se tak ve Francii stala symbolem širšího sporu – levice zdůrazňuje potřebu řešit příčiny oteplování a adaptaci měst, pravice stále častěji prosazuje okamžitá opatření, která lidem pomohou zvládat stále extrémnější horka. Jenže léta v Evropě budou stále teplejší a nesnesitelnější, a tak se tyto dva přístupy nakonec budou muset propojit.


Dominika Perlínová, Magdaléna Fajtová