Dániel Karsai se důstojné smrti nedočkal. Ale Maďarskem trochu pohnul
Odešel muž, který ve své zemi otevřel seriózní debatu o asistované sebevraždě
Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota a Silvie Lauder.
Zemřel Dániel Karsai, známý maďarský právník, který před třemi lety onemocněl amyotrofickou laterální sklerózou (ALS) a od té doby se snažil vymoci na maďarském státu, aby lidé s podobnými diagnózami měli možnost zemřít podle svého. O právu na eutanazii nebo asistovanou sebevraždu přesvědčoval maďarské politiky a žaloval svůj stát i u štrasburského soudu. V parlamentu nepochodil a soud jeho žalobu i odvolání zamítl. O víkendu Karsai zemřel.
Byli jsme za ním v listopadu a prosinci minulého roku. Nejprve před štrasburským soudním stáním a pak i po něm. Tehdy s ním ještě šlo bez větších potíží s dorozuměním mluvit anglicky a vyjadřoval se optimisticky, i když věděl, že podobné případy ve Štrasburku dosud nikdy neuspěly a počítat s průlomem by byla bláhovost. Soud pár dní před smrtí zamítl i jeho odvolání, což Karsai označil za „zbabělost“. To už jen na Facebooku. Pokud se nepletu, poslední maďarská novinářská návštěva u něj byla začátkem léta. Stav jeho těla (mysl nemoc nepostihuje) už byl tak špatný, že šlo komunikovat jen složitě. Lidé s ALS, která postupně vyřazuje z provozu svaly, nakonec zemřou (snad) pokojným udušením, protože přestanou fungovat i dýchací svaly. Karsai říkal celému světu, že nutit kohokoli absolvovat ty měsíce předtím je krutost, nikdo by neměl být nucen být odkázaný, při plném a jasném vědomí, v naprosto všem na své okolí.
V něčem ale samozřejmě uspěl, nebo lépe řečeno v něčem se přiblížil tomu, co si předsevzal. Jak se říká, dostal téma eutanazie do maďarské veřejné debaty. Stejně jako v Česku, i v Maďarsku zákon zapovídá účast na sebevraždě a je jen o trochu přísnější než u nás. Ale když zůstaneme u srovnání obou zemí, zatímco v Česku není debata o dobrovolné smrti nijak exotická a stav věcí je dlouhodobě znám – zákon ji nepovoluje, ale většina lidí s ní souhlasí –, v Maďarsku to bylo jinak. V podstatně církevnější zemi, než je Česko, žádná zásadní veřejná debata do té doby neproběhla a sami Maďaři nevěděli, jak se k věci staví. (Teď už to vědí, jsou spíše pro. Nejspíš. Sociologická data nejsou zatím tak průkazná.)
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
