Chyba v systému
Ať žije čínská pět tisíc let stará civilizace (ještě dalších) deset tisíc let!
Jedna věc mě na téhle zemi dokáže vždycky spolehlivě vytočit. Překvapit nikoli, neb už jsem si za ten rok zvykla. A tak trochu i rezignovala. Proti některým věcem tu obyčejný cizinec prostě nemá šanci bojovat a zvítězit. Tou věcí je to, že tady nikdy nikdo nic neví. Ani když se to přímo týká jeho práce a člověk by očekával, že musí být v dané věci tou nejlépe informovanou osobou. Nikolivěk. Je to jakési typicky čínské kličkování, kterak se vyhnout zodpovědnosti i za ta nejmenší rozhodnutí, kterak nezodpovídat nejlépe za nic. Systém fungování čínské společnosti pak funguje na základě jakýchsi podivných nepsaných pravidel, do jejichž útrob „mimozemšťan“ (tedy například já) nedohlédne.
Poprvé jsem si to zažila na vlastní kůži, když jsme v září bojovaly o změnu koleje. Po několika dnech (kdy už jsem ale byla rezignovaná a bylo mi to vlastně dost jedno) došlo k „průlomu“. Li laoshi pravila, že když mám tedy ten papír od doktorky, můžu se přestěhovat na kolej, kde budu mít normální postel (kde ale oficiálně „nebylo místo“, že ano). A že prý musím jít za Wang laoshi, který je zodpovědný (v kontextu výše řečeného bych měla to slovo uvést v uvozovkách) za přidělování pokojů. Nevím proč, ale čekala jsem, že v tom bude nějaký háček.
Celý příspěvek terezy Švarcové si můžete přečíst ZDE.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].