0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Nad pěnou14. 4. 20114 minuty

Zpověď Kaddáfího ošetřovatelky

V záplavě textů o postupu bojů v Libyi a kde je Kaddáfí přinesl americký týdeník Newsweek článek, který mezi ostatními vyčnívá. Jde o vyznání čtyřiadvacetileté Ukrajinky Oxany Balinské, donedávna jedné z diktátorových pečovatelek. Je to skutečně mimořádný kus, který nepotřebuje žádný další komentář. Tady je link na Oxaninu výpověď v originále, jak ji na Ukrajině zaznamenala reportérka Newsweeku, a zde níže překlad pro ty, kdo dávají přednost češtině.

“Bylo mi právě 21, když jsem začala pracovat pro Muammara Kaddáfího. Stejně jako ostatní mladé dívky, které si najal jako sestřičky, i já pocházím z Ukrajiny. Neuměla jsem ani slovo arabsky, ani jsem nevěděla, jaký je rozdíl mezi Libanonem a Libyí. Ale “Papík”, jak jsme mu přezdívaly - to znamená rusky „tatínek“ - , se k nám vždycky choval hezky. Měla jsem všechno, o čem se mi jenom mohlo zdát: zařízený dvoupokojový byt a řidiče, který přijel, kdykoli jsem si řekla. V bytě jsem ale měla štěnice a můj soukromý život byl pod přísným dohledem.”

Reklama

“První tři měsíce jsem nemohla vstoupit do paláce. Myslím, že se Papík bál, že by jeho žena Safia mohla žárlit. Ale brzy jsem za ním začala chodit pravidelně. Mým úkolem coby sestřičky bylo zajistit, aby náš zaměstnavatel byl v perfektní formě – mimochodem, srdce a tlak měl jako o hodně mladší muž. Taky jsme trvaly na tom, aby si bral rukavice, kdykoli jel do Čadu nebo do Mali, abychom ho chránily před tropickými nemocemi. Dbaly jsme na to, aby si každý den udělal čas na zdravotní procházku okolo paláce, aby dostal vakcíny, které potřeboval, a měřily jsme mu tlak.”

“Ukrajinský tisk nás nazýval Kaddáfího harémem. Ale to byl nesmysl. Žádná z nás se nikdy nestala jeho milenkou. Jediný moment, kdy jsme se ho dotkly, bylo, když jsme mu měřily tlak. Papík byl mnohem uvážlivější než jeho přítel, známý lev salónu Silvio Berlusconi.”

“Kaddáfí si najal nás atraktivní Ukrajinky asi proto, že jsme byly hezké. Rád se totiž obklopoval hezkými věcmi a hezkými lidmi. Vybral si mě z fronty kandidátek poté, co mi potřásl rukou a podíval se mi zpříma do očí. Později jsem se dozvěděla, že si udělal na člověka názor podle prvního stisku ruky. Je to velký psycholog.”

“Papík měl pár divných zvyků. Třeba rád poslouchal arabskou hudbu na starém kazeťáku a během dne několikrát měnil oblečení. Byl tak posedlý tím, co má na sobě, že mi připomínal rockovou hvězdu z osmdesátých let… A když jsme objížděli chudé africké státy, házel z okna své limuzíny peníze a bonbóny dětem. Nikdy se k nim ale nepřiblížil, protože měl strach, že by od nich mohl chytit nějakou nemoc. A taky nikdy nespal ve stanu, to je mýtus! Stan používal jenom ke schůzkám.”

“Když měl dobrou náladu, dával nám drobné dárky a peníze na přilepšenou, abychom si mohly jít něco koupit. A každý rok dával svým lidem zlaté hodinky s jeho vyrytou podobiznou. Jenom ukázat tyhle hodinky stačilo k tomu, abychom měly všechny dveře v Libyi otevřené a jakýkoli problém, který nastal, byl okamžitě vyřešen.”

“Časem jsem ale nabyla dojmu, že dobrá polovina Libyjců nemá Papíka ráda. Místní zdravotní personál na nás taky žárlil, protože jsme vydělávaly třikrát tolik, co oni – tři tisíce dolarů měsíčně. Bylo mi jasné, že Papík rozhoduje o všem ve své zemi. Byl jako Stalin, měl všechnu moc a všechen luxus jen pro sebe.”

“Když jsem viděla v televizi záběry z egyptské revoluce, nikdo z nás si nemyslel, že by se lidi postavili proti Papíkovi. Kdyby Papík předal svoji vládu jeho synovi Saífovi ve chvíli, kdy měl ještě šanci, bylo by podle mě všechno v klidu a lidi by dneska neumírali.”

“Odletěla jsem z Tripolisu na začátku února, akorát včas. Dvě z mých kamarádek tam zůstaly a teď se nemohou dostat ven. Měla jsem pádný důvod odejít. Byla jsem ve čtvrtém měsíci a začínalo to být vidět. Měla jsem strach, že by se Papíkovi nezamlouval můj srbský přítel.”

“Papík mi zřejmě nikdy neodpustí, že jsem ho zradila. Ale já vím, že bylo správné opustit Libyi. Teď před Papíkem utíkají i jeho nejbližší přátelé. Svoje děti a dvě ukrajinské sestřičky, co tam ještě jsou, nutí, aby zůstaly a zemřely po jeho boku…”


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].