Umlčení kritiků snadno a rychle

Nejste daleko, ale není to Čína. Podle newyorského Výboru na ochranu novinářů a Reportérů bez hranic je v Číně za mřížemi momentálně 27 lidí. Na miliardovou totalitní zemi to je vlastně překvapivě málo. Írán? Přihořívá, ale ani Írán to není. Vězení si tam podle dostupných informací odpykává 42 reportérů.

Možná budete zkoušet Barmu nebo Kongo, ale nechte se poddat, neuhodnete to. Nejrepresivnějším státem světa, měřeno podle svobody slova, je totiž Turecko. Členský stát NATO, dlouholetý spojenec USA, moderní muslimská země dávaná za vzor a stát, který by měl jednoho dne vstoupit do EU. Podle zprávy tureckého Svazu novinářů v tamních celách pobývá 94 novinářů za to, že dělali svoji práci, přičemž více než polovinu z nich tvoří zástupci stíhané kurdské menšiny. Některé seznamy jsou ještě vyšší, například Přátelé Ahmeda Sika, skupina reportérů pojmenovaná po uvězněném kolegovi, napočítala 104 tureckých novinářů v tamních žalářích.

Zatýkání vyvolalo v zemi paniku a rozšířilo strach mezi novináři. Přesněji mezi těmi, kteří se kriticky vyjadřují o premiérovi Recepu Tayyipu Erdoganovi. Stačí se s několika z nich chvíli bavit a každý druhý řekne, že jim jejich šéfredaktor nebo vydavatel zakázal kritizovat Erdogana. Zatýkání novinářů je součástí Erdoganova plánu na eliminaci domácí opozice – za posledních pět let takto skončilo za mřížemi téměř 800 lidí včetně poslanců, představitelů armády, univerzitních rektorů, šéfů humanitárních organizací a vydavatelů novin.

Turecko je pluralitní demokracie, nebo by alespoň měla být. Erdoganův triumf ve volbách v roce 2002 znamenal zásadní převrat v politické historii moderního Turecka: poprvé od dob Atatürka se moci ujala náboženská strana a dosud vládnoucí sekulární elita, reprezentující menšinu země, byla rozprášena.

Erdoganovi se podařilo udělat v zemi řadu dobrých věcí – ekonomické reformy, uvolnění do té doby extrémně utaženého praktikování víry, zpřístupnění vysokých škol turecké chudině. Stále více a více se ale Erdoganovo Turecko podobá Putinově Rusku – zemi s vládou jedné strany, kde se oponenti umlčují represí a lidé radši nevyslovují veřejně nějaký názor, aby si nezadali s režimem.

To jen tak k masakrům v Sýrii, vojenskému teroru v Egyptě, pukající Libyi, jaderným hlavicím Íránu a přípravám Izraelců na novou válku. Pěkný víkend!