0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Nad pěnou29. 4. 20104 minuty

Bílé místo předvolební kampaně

Tématem ostře sledované druhé televizní debaty politických lídrů v Británii – volby proběhnou příští týden – byla zahraniční politika. Pořad trval hodinu a půl, moderátor však po 45 minutách zahraniční sekci ukončil a ve zbytku času vybíral už jen ty otázky z publika, které cílily na domácí politiku.

Šéf britského Královského institutu pro mezinárodní vztahy, takto jednomu z nejvěhlasnějších think-tanků v oboru, kterému se podle jeho sídla říká Chatham House, to v následujícím komentáři zkritizoval. „Co začalo slibně, skončilo velkým zklamáním, matoucí půldebatou,“ napsal Robin Niblett. „Papežská návštěva v Británii coby otázka národní bezpečnosti? Zateplení střech a solární panely na nich jakožto odpověď na klimatické změny? Chvílemi to vypadalo, jako by přítomní lídři žili v Malé Británii,“ postěžoval si Niblett a pokračoval. „Která země žene největší strukturální změny v politice a ekonomice v současném světě? Čína. A o té nebyla řeč. Odkud pochází největší potenciální teroristická hrozba pro Británii? Z Pákistánu. Jemu byla věnována jen letmá zmínka.“

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Také v české předvolební debatě zahraniční politika chybí, pomineme-li spor o vyslání dodatečných 55 vojáků do Afghánistánu, který je na jedné straně přehlcen ideologií (ODS), a na druhé populismem (ČSSD). Evropská politika, nová bezpečnostní doktrína NATO, Kuba, Barma a obecně lidská práva, Rusko nebo vztah k nejbližším sousedům, to všechno se zatím do veřejných výstupů uchazečů o voličské hlasy nevešlo.

Odpovídat je přitom na co. Vezmeme-li si možné povolební varianty, právě zahraniční politika je bodem, na níž by se mohly, nebo měly, mnohé štípnout. Spojenectví pravděpodobného vítěze, ČSSD, s komunisty – ať už vládní, nebo jen formou tiché podpory v parlamentu – nutně musí řešit NATO. Socialisté hodlají udržet Česko v alianci, KSČM z ní chce vystoupit. Obě strany ve svých programech vyvěšují péči o lidská práva ve světě (v případě komunistů jde o nestoudné prohlášení), nicméně o čí práva by se Vojtěch Filip chtěl starat například v Bělorusku? Ta oponentů Lukašenkova režimu, nebo spíše práva spřáteleného soudruha? A co na to Jiří Paroubek?

Podobně koalice napravo. ODS se s TOP 09, lidovci a případně i Věcmi veřejnými shodne na transatlantické vazbě, větší propojení Česka v unii už tak bezproblémové není (ODS proti, VV spíše proti, TOP 09 spíše pro, KDU pro) a podobné je to s lidskoprávní agendou ve světě. ODS razí pragmatismus (obchod je obchod), VV chtějí šetřit, takže spíš ne, a TOP 09 by naopak u Kuby či Běloruska nešetřila ani penězi ani ideály, hlavně kvůli renomé svého šéfa (a KDU neví).

Takto by se dalo pokračovat a – slovy bruselského zpravodaje Economistu Davida Rennieho, který britskou debatu také sledoval – upadnout do deprese. Jenže, jak píše David, třeba se tu tovaryš (myšleno volič) ukazuje chytřejší mistra (myšleno lídrů, a zahraničněpolitických novinářů). „Pravdou totiž je, jaký vliv bude mít příští britský premiér na Čínu nebo Pákistán? Přiznejme, že téměř žádný,“ odpovídá si Rennie.

V českém kontextu ale tento závěr neplatí – tedy u Číny nebo Pákistánu dvojnásob, v případě Severoatlantické aliance, EU, Ruska nebo podpory lidských práv je tomu ale přesně naopak. Příští český premiér a jeho vláda budou mít zásadní vliv na to, jak se země postaví k novým plánům NATO, jak bude vypadat post-lisabonská strategie Česka v unii, jak se vyrovná s Kremlem tváří v tvář energetické závislosti na Rusku či jak bude pokračovat český příběh na Kubě a jinde.

A pak je tu ještě jeden podstatný rozdíl. Británie je bývalé impérium s léty prověřenou zahraničněpolitickou tradicí, u níž nová vláda změní maximálně odstíny. Česko je malý, relativně nový stát, s poškozenou reputací (pád vlády během předsednictví, blokace Lisabonu prezidentem) a naprosto zamlženými zahraničněpolitickými pilíři (domácí válka o protiraketovou základnu, sólo výlety členů ČSSD do Moskvy a za Hamásem). Proto absence zahraniční politiky v českých předvolebních debatách není jen důvod ke steskům komentátorů, ale představuje riziko. Riziko, že se po volbách probudíme a země nabere kurz, o kterém se nám zdálo v nejčernějších snech.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].