Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Na rovinu

Kdo nevolí, není Čech

Sportovní triumfy se – nejen v Česku – pojí s jedním nepříjemným zvykem. Výkony jednotlivce či skupiny si „znárodnit“ pro sebe, udělat z nich zásluhu nás všech a co víc – udělat z nich zásluhy o celou zemi. Pivem potřísněné vlajky vlají, ochraptělými hlasy se vyřvává „země českáááááá“, fanoušci vykřikují do televize, jak „naše malá země ukázala světu“ atd.

Aby bylo jasno – autorku sloupku vítězství českého reprezentačního týmu na světovém šampionátu v ledním hokeji samozřejmě těší. Už jen proto, že přineslo tak unikátní výjevy jako byl záběr, na němž hlava státu v košili nasáklé sektem v šatně šampionů loká stejný nápoj (nebo snad měli zlatí hoši pravé šampaňské?) z vítězného poháru.

Zlaté medaile potěší, národovecké výlevy s tím spojené už méně. Nebo lépe řečeno – bylo by skvělé je vidět napřené ještě i jiným směrem a za jiných příležitostí. Že by třeba lidé se stejnou energií, s jakou na Staromáku skandují „Češi, Češi“, pro tyhle Čechy, tedy i sami pro sebe, něco udělali. A na rozdíl od pasivního čekání nad půllitrem třeba v oblasti, v níž mohou sami rozhodovat o tom, kdo bude „mistr“ a kdo pojede domů s prázdnýma rukama. Třeba za tři dny u voleb. Tedy tam, kde skutečně jde o budoucnost a přítomnost země, kde se rozhoduje o tom, co bude symbolizovat vlajka, kterou fanoušci na chvíli vytáhli ze skříní. Abychom mohli s podobnou hrdostí a klidně s napnutou vlajkou za pár dní říci: „Kdo nevolí, není Čech“.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].