Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Zašlapejte si za nového děkana FAMU

Nevšední výběr ze všedních zážitků uplynulého týdne

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Tak zase zpátky k umění a výstavám. V pondělí jsme o jedné z nich mluvili na ČT art s Pepou Chuchmou v jeho pořadu Jasná řeč. Televize je vlastně strašně zvláštní médium: s někým si půlhodinu před kamerou povídáte, a protože jste veřejnoprávní, povinně děláte, že si stále vykáte, i když se (v našem případě) znáte bezmála dvacet let. Prý by tykání nepůsobilo seriózně. I když to běží až ve 22:45, protože předtím dávají Galavečer GRAND Festivalu smíchu, čili divák už je patřičně uvolněn a nějaké to naše tyknutí by určitě snesl, když má za sebou tu hodinovou řachandu.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Ale prostě ne, takže jsme s historikem Ondřejem Matějkou z ÚSTR nasadili seriózní výrazy a povídali si o Budování státu ve Veletržním paláci Národní galerie. Výstava končí už v neděli, a kdo na ní nebyl, ať si pospíší. Přes všechnu naši kritiku o nedotaženosti stojí za to ona díla reprezentující oficiálně Československo vidět. A navíc na víkend galerie kvůli 220. výročí založení zrušila vstupné.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Což neplatí pro Galerii Rudolfinum. Těch 120 korun za Divoké sny Jiřího Černického se ale vyplatí - a to říkám se vší zodpovědností, jež mi prý občas schází (jak jsem se v posledních dnech ve zcela neumělecké souvislosti dozvěděl z četných digitálních ohlasů). Jiří ve čtvrtek svou výstavou osobně provázel a vysvětloval, proč by podle něj bylo třeba dobré postavit umělou sjezdovku v podobě rotující obří koule s chlazením, na které budete přiděláni na gigantickém držáku, takže můžete drandit v jakémkoli počasí bez přestávky až do umdlení. Nebo jak by bylo skvělé z Bajkonuru vystřelit do vesmíru za peníze ruských mafinálů konstruktivistickou plastiku, která by na orbitě stejně do umdlení připomínala oběti Majdanu. Více o (bez přehánění) jedné z nejlepších výstav v dějinách Rudolfina se dočtete v pondělním tištěném Respektu.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

Do něj se zatím nevešla zpráva o novém počinu v rámci cyklu Galerie hl. města Prahy Start up. Tentokrát došlo na Dominika Gajarského, který si v Domě U Zlatého prstenu otevřel expozici Carausius morosus. Jak je vidět na snímku, název odkazuje k hlavní hrdince Dominikova videa, jíž je pakobylka indická. Vytržená ze svého domáckého prostředí se snaží navázat vztah ze zástupkyní naší kulturní tradice - a nezdá se, že by se jí to úplně dařilo, i když snahu tedy má. Visí tu i pár povedených fotogramů a celá hravá, přitom však přemýšlivá instalace je ponořená do difúzního světla, které svádí k meditaci, nebo naopak poměrně náročným fyzickým aktivitám. Kdyby snad někdo zase váhal s návštěvou jen kvůli penězům, vstup je zdarma.

Autor: Jan H. Vitvar
Autor: Jan H. Vitvar

To pochopitelně platilo i pro nedávný bytový narozeninový koncert hudebního tělesa Monikino Kino, na který jsem si teď vzpomněl kvůli něčemu úplně jinému než hudbě nebo narozeninám. Petr Marek totiž na internetu sestavil anketu Koho bych rád(a) viděl (a) děkanem FAMU 2016–2020? Volby proběhnou už příští týden a na fakultě to samozřejmě prožívají, protože se hraje o hodně. Jedna z mála českých vysokých škol, jež má zvuk i v cizině, se totiž – jak my novináři rádi říkáme – ocitá na křižovatce. Katedry se mezi sebou škorpí, scenárista nemluví s režisérem, natož s fotografem či kameramanem, málo se tu pracuje s aktuálními uměleckými trendy; a vůbec se z té druhdy dynamické školy stává nějaká konzerva. Soudě alespoň z ohlasů zevnitř, já tam naposledy pravidelně docházel v roce 2002.

Hodně se každopádně v děkanské volbě fandí Markovi Hovorkovi, který vede dokumentární festival v Jihlavě a který by mohl svou energií a vizemi školu posunout dál. Koneckonců s koncepcí Propojení-Současnost-Profesionalita mu radil náš stále ještě čerstvě odešlý kolega Kamil Fila, tak to určitě se školou myslí dobře. Jenže prý má malou šanci, protože se na FAMU „nakonec s největší pravděpodobností zakonzervuje současný status quo školy dávno zašlé slávy stárnoucích velikánů, kteří jeden po druhém odcházejí, aniž by za ně dorůstali nástupci“ - jak to napsal producent Tomáš Hrubý v Salonu Práva.

O výsledcích voleb vás budeme informovat příští týden, do té doby se můžete za správný výsledek modlit třeba na Černického Pomníku obětem církevních represí, který vám navíc – jak je vidět na úvodní fotografii – může v Galerii Rudolfinum zlepšit fyzičku, když už ne psychičku…

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].