Před klubem v Krasnodaru se přes bučící dav tlačí muž v červené mikině s kapucí a vylézá na střechu auta, které stojí uprostřed chumlu. „Budu hrát svoji muziku,” vykřikne a zhruba dvě stovky lidí s ním v zimním večeru začínají zpívat a vytahují telefony, aby si alespoň kus vystoupení natočily. Ani ne za minutu je však rapper Husky zadržen místní policií – jak dokumentují roztřesené záběry, jež se zanedlouho po natočení dostaly do světových médií jako Guardian nebo BBC.
Na konci loňského roku policie a tajné služby po celém Rusku na poslední chvíli zrušily čtyři desítky koncertů od menších punkových akcí až po hiphopové festivaly, ale většina zákazů se dotkla právě masově oblíbených rapperů. Důvodem bylo nejčastěji obvinění z extremismu a propagace drog. Mezi postiženými byl i zmíněný Husky alias Dimitrij Kuzněcov. Pětadvacetiletý hudebník, který na své nejnovější desce mimo jiné karikuje ruskou vládu a je jízlivě kritický k prezidentu Putinovi, byl nakonec odsouzen na 12 dní vězení za výtržnictví. Jeho koncert v Krasnodaru byl mezi těmi, jež byly zrušeny na poslední chvíli.
„Celé je to o naší solidaritě. Nejdřív jsem o tom chtěl jen tweetnout, ale uvědomil jsem si, že to už teď nestačí,” zahájil o několik dní později rapper Oxxxymiron svoje vystoupení ve vyprodaném moskevském klubu Glavklub. Před jeho začátkem se táhla zhruba kilometr dlouhá řada, ve které čekal i vůdce opozice Alexej Navalnyj. Oxxxymiron zorganizoval koncert na Huskyho podporu - právě na den, kdy ho policie propustila z vazby.
V průběhu večera situaci několikrát přirovnal k cenzuře sovětských rockových kapel v osmdesátých letech. Na závěr - jak připomíná reportáž ruského nezávislého serveru Meduza - pak na jednom pódiu společně stanula známá jména ruského rapu jako Basta, Noize MC nebo Face, ale i populární básnířka Věra Polozková. Koncert byl pomyslným vyvrcholením nesouhlasu proti raziím, a coby poslední kapka frustrace spontánně spojil i jindy nesourodé hiphopové interprety.
Syrové maso
„Připadá mi, jako by se úřady bály nějaké kulturní revoluce,” komentovala zátahy v rozhovoru pro server Politico Anastasia Kreslina z skupiny IC3PEAK. Temně elektronická kapela s dekadentní stylizací – občas přirovnávaná k jihoafrickým Die Antwoord - rovněž patří mezi „postižené“ a zažívá stejné věci: na jedné straně popularita, na druhé odmítavé reakce oficiálních úřadů, které v jejich případě spustil virální videoklip Go With the Flow.
Vyhladovělé publikum se po něm vrhlo a video, kde se na bláznivé party v ulicích líbají a tančí páry stejného pohlaví, se stalo internetovým hitem. Kultovní status kapely pak posílily další provokativní videa. Zejména klip k singlu Death no More, jenž pojednává i o tom, že prezident Putin bude vládnout až do konce života, a na němž oba členové kapely s nihilistickým výrazem ve tváři jedí syrové maso před Leninovým mauzoleem. Nejnovější album, z nějž píseň pochází, znamenalo jasný příklon k politice a reakce státních orgánů na sebe nenechaly čekat dlouho. Během loňského listopadu a prosince policie kapele vypínala elektřinu nebo rovnou rušila koncerty a tajná služba FSB je pak pravidelně vyslýchala – opět kvůli jejich údajné propagaci extremismu.
Ze stejných důvodů tajná služba podle ruských zpravodajů BBC vyslýchala i členy pop-punkové kapely Friendzone a policie pak zrušila jejich koncerty ve čtyřech městech. Skupina známá extravagantním vystupováním mluví hlavně o školních láskách či prvních vztazích a mezi teenagery se proslavila na ruské sociální sítí VKontaktě s písní „Boy Boy“ s refrénem, ve kterém zpívá: „Proč se tak stydíš/ Kluku, dej mi pusu.“
Citovaný extremismus totiž ve skutečnosti znamená jen to, že nová generace hudebníků se nebojí experimentování či otevřených textů, v nichž otevírá aktuální témata. Alexander Gorbačov, hudební publicista z populárního nezávislého společenského serveru Meduza, má tak pro represe jasné vysvětlení. Jak píše v bilančním článku o podobě ruské hudební scény v roce 2018, hudba je podle něho v současném Rusku zásadní politické umění a jako jediná nabízí východiska pro zásadní témata doby: internetovou kulturu, dopady reálné politiky, všudypřítomnou úzkost i newspeak vládnoucích elit.
Hysterické reakce úřadů jsou důkazem silné odezvy a popularity, jíž se zmiňované kapely těší. Mobilizace publika sílu tohoto protestního hlasu potvrdila a medializace zátahů pak napomohla dalšímu růstu zájmu doma i v zahraničí. „Ta nejdůležitější hudba je teď v Rusku zakázaná - o Huskym, Friendzone a IC3PEAK debatují nejvyšší představitelé státu. Lidé o hudbě víc mluví a hlavně ji ještě víc pořádně poslouchají. Po koncertních raziích média rychle přijala nálepku ,zákazu rapperů' - ale ne vše se dá vztáhnout na rap. Rok 2018 je nejen rokem, kdy ruskojazyčné populární hudbě dominoval hip hop, ale taky obdobím, kdy se objevili noví hrdinové a hrdinky, kteří nesnesou zúžení na známé formy z rapové historie,“ shrnuje Gorbačov vývoj posledních měsíců.
Vést a směřovat
Nová ruská hudba si nejen podle tohoto publicisty osvojuje svébytný a srozumitelný hlas, který dokáže oslovit nastupující generaci - a umí i publiku v regionech představit tabuizovaná společenská témata, jakými jsou na jedné straně tolerance k LGBTQ komunitě a na druhé Putinův kult osobnosti.
A tento hlas v poslední době hodně znervózňuje politiky na nejvyšších pozicích. Sám Vladimir Putin tak v reakci na vlnu solidarity po Huskyho zatčení prohlásil při setkání s kulturními radními v Petrohradě, že rap stojí na třech pilířích - sexu, drogách a protestu. Z pohledu na postoje perzekuovaných je však zřejmé, že největším problémem pro oficiální úřady nejsou drogy, ale právě opoziční pilíř.
Ruský prezident v projevu, který citoval i americký popkulturní magazín Billboard, zdůraznil, že taková hudba je „cestou k úpadku národa” vedenou přes „drogovou propagandu”. Jedním dechem zároveň apeloval, že zákazy a snahy potlačovat hudbu jen upevňují popularitu umělců. A když už oblibu subkultury nejde zastavit, je třeba ji „začít vést a směřovat”.
Na chování tajných služeb ovšem bylo vidět, jakým způsobem si úřady jeho slova vzaly k srdci. „Jsme v Novosibirsku na policejní stanici. Koljovi (Nikolaj Kostylev, polovina IC3PEAK - pozn. autora) zkroutili ruce za záda, spoutali ho a vzali pryč. Teď stojíme na chodbě a čekáme,” sdílel manažer IC3PEAK Oleg Mitrofanov text na Instagram stories kapely. V něm popisoval zážitek z turné po východním Rusku.
Jestli videoklipy IC3PEAK připomínají béčkové horory, pak zimní šňůra vypadala spíš jako sovětská kriminálka z osmdesátých let. „Naše koncerty se pokoušeli zrušit skoro v každém městě, kam jsme přijeli, odehrát regulérně polovinu koncertu pro nás bylo vítězství,” popsal Kostylev deníku The Guardian. Jen během prosince policie zrušila šest domluvených vystoupení až v den konání a dvakrát kapelu vyslýchala, aby nemohli domluvené koncerty odehrát. Výsledkem je však nakonec i to, že IC3PEAK dnes mají zahraničního vydavatele a jsou právě na zmíněném evropském turné, jež se mimochodem 28. dubna zastaví v pražském klubu Storm.
„Dokázali jsme jim, že nemůžou cenzurovat hudbu. Když policajti zablokovali vchod do klubu, šli jsme před něj a zpívali společně s davem, když vypnuli zvuk, zpívali jsme všichni bez hudby. Když nás večer zadrželi, šli jsme vystupovat hned po tom, co nás pustili,” vrací se ještě v pateticky laděném příspěvku na Facebooku dvojice Nikolaj Kostylev a Anastasia Kreslina k hektickému přelomu roku, po němž je nová ruská hudba ještě hlasitějším symbolem protestu mladé generace.
Symbolem, jejž napomohly dotvořit represe - jak si to nepřál Vladimir Putin. „Poleju si oči benzínem/ ať všechno shoří/ celé Rusko se na mě dívá, “ konstatují v jedné skladbě IC3PEAK a jejich naléhavý šepot se postupně mění v křik. Přesně jako se to nyní děje ve skutečnosti.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
