Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Behemoth: Dělám snad víc než jen pranýřování křesťanství

Se zpěvákem polské skupiny Behemoth nejen o překračování hranic death metalu

Autor: Štěpán Šanda
Autor: Štěpán Šanda

„Přijeli jsme opět do vaší země, protože si chceme podmanit vše,“ oznamuje Adam Nergal Darski, zpěvák polské skupiny Behemoth, na pražském koncertě ve Fóru Karlín píseň Conquer All. A jeho kariéra tak trochu vypadá. Téměř třicetiletá cesta skupiny vedla z blackmetalového podhoubí v Gdaňsku na výsluní metalového žánru. S deskou z roku 2014 s názvem The Satanist pak vstoupili do širšího povědomí a překonali žánrové omezení, když o nich začala psát i média jako britský Guardian. List referuje rovněž o nové desce I Loved You at Your Darkest a hodnotí ji jako „wagnerovský metal“.

Sobotní koncert ukázal kapelu na vrcholu kariéry, není dnes globálně slavnější polské skupiny a její show jsou vyprodané v Evropě i ve Spojených státech. V jejich podání je metal audiovizuálním zážitkem – do zběsilých bicích se ozývají nasamplované sbory a trubky, světla umocňují jednotlivé hudební elementy, plameny šlehají vysoko ke stropu, zhudebněnou báseň Tadeusze Micińského Lucifer odehraje kapela v soustředěném provedení. Energická show obsahuje i ojedinělé, ale o to intimnější momenty – jako když se ozývají první tóny skladby Bartzabel nebo akustická mezihra písně Ecclesia Diabolica Catholica.

Adam Nergal Darski je výraznou personou metalové scény. Jednačtyřicetiletý hudebník prakticky neustále svádí boj s konzervativním polským katolictvím, stihl také projít léčbou vážné nemoci, působit jako porotce v televizní talentové soutěži The Voice of Poland, natočil countryové album nebo s Behemoth nahrát coververzi hitu české blackmetalové legendy Master’s Hammer Jáma pekel. Ostatně s kapelou Františka Štorma má blízký vztah – v roce 2017 s nimi dokonce Jámu pekel odezpíval v naplněném klubu Futurum.

Prý vaši kariéru ovlivnil výlet do Československa na přelomu 80. a 90. let, kde jste si koupil první album právě od Master’s Hammer…

Ano velmi. Jsem pořád jejich obrovský fanoušek. Když jsem si koupil Rituál, bylo mi tak třináct nebo čtrnáct. Pro mě je to album jedním z milníků black metalu, a to v celosvětovém měřítku. Rozhodně by si zasloužilo být více známé, než je.

Pokud vím, Češi mají v Polsku dobrou reputaci…

Rozhodně.

Zajímáte se tedy nadále o dění v Česku?

Ano. Vždy, když jsem v Praze, jsem městem ohromen a rád to pokaždé vstřebávám. Dokonce i dnes jsem se šel projít a pořídil pár fotek na Instagram… Doopravdy to tu miluji. Myslím si, že je spousta věcí, v nichž by se Polsko mohlo učit od Česka. Podle mě jste mnohem chytřejší národ. První věcí, kterou by se měli Poláci naučit je to, jak být sekulární, a ne náboženský stát, na což Polsko neustále aspiruje. Vy jste od břemena náboženství osvobozeni.

Vaše tvorba byla vždy v katolickém Polsku problematická. Zhoršilo se to s nástupem strany Právo a spravedlnost?

Nepochybně ano. Vládnoucí strana dala a dává zelenou všem náboženským fanatikům, aby se mohli více a víc projevovat. A z toho mám špatný pocit.

Behemoth jsou jedním z nejvýznamnějších představitelů současné polské kultury. Jak se vám žije vzhledem k problémům, které tu míváte (Nergal stál v Polsku před soudem v roce 2010 za to, že na jednom z koncertů roztrhl Bibli. V roce 2017 byli Behemoth obviněni kvůli jednomu ze svých triček z hanobení státního symbolu – pozn. red.)?

Pořád se mi tam žije dobře. Popravdě mám poněkud ambivalentní vztah se svou zemí. Miluji ji a nenávidím. Pořád je v ní spousta věcí, kterými pohrdám a kritizuji je, ale to je moje právo – protože jsem Polák. Někteří pitomci mi říkají: „Když se ti to tady nelíbí, tak vypadni!“ Ale ne. Nemám tady rád některé věci, a to je přesně důvod, proč zůstanu. Dokud se věci nezmění. A já se chci na té změně podílet. A snad to lidé, co kteří takové věci říkají, dříve nebo později uvidí.

Skončí vláda strany Právo a spravedlnost skončí po podzimních volbách? Nebo se bude opakovat maďarský scénář?

Nevypadá to, že by měla skončit. Vlastně statistiky ukazují, že pořád posiluje. Což je smutné. Ale každá říše jednou zanikne. Věřím, že časem se i tahle strana rozplyne.

Ve vašich textech je často přítomné jakési vyvolávání nejrůznějších entit. Jste nábožný člověk?

Ne, jsem spíš „nenábožný.“ Ale to neznamená, že necítím jakousi spiritualitu.

Před osmi lety jste bojoval s leukémií. Ovlivnila nemoc váš přístup k životu a umění? A jak?

Věřím, že ano, ale stále nevím jak. Víc přemýšlím a uvědomuji si, kým jsem, proč tu jsem, co chci dělat, jestli mi rozumíte. Když si projdete takovým prakticky definujícím momentem, kdy můžete udělat jen puf a ze dne na den se rozplynout, musíte s tím začít počítat. Okay, třeba tady už zítra nebudu. Takže bych to asi popsal jako nějaké osvícení, probuzení? Nechci znít jako šílenec. Prostě mě to víc donutilo uvažovat o sobě samém.

Na téměř každé desce Behemoth se textově podílí básník Krzysztof Azarewicz. Je něco jako člen kapely?

Ne, takhle vážné to asi není. Znám se s ním už bezmála třicet let a vlastně byl s Behemoth od začátku, od prvního dne. První album, se kterým nám pomáhal bylo – myslím - Satanica z roku 1999. Stále jsme velmi dobří přátelé. Myslím, že to je superchytrá lidská bytost. A zároveň chodící encyklopedie okultismu. Takže z něj i hodně čerpám.

Vystudoval jste historii na gdaňské univerzitě. Ovlivnilo nějak toto vzdělání vaši tvorbu?

Spíš ne, nebo alespoň ne přímo. Z mého zájmu o starověké civilizace přicházejí různá témata a podněty, která bych chtěl zpracovat, ale z univerzity přímo nevzešly.

Proč jste si vybral tento obor?

Asi proto, že jsem byl dobrý v dějepisu na střední škole. Takže to byla snadná volba. Uvažoval jsem jednoduše – baví mě to, tak za tím prostě půjdu. Ale neměl jsem v plánu, že se stanu kurátorem v muzeu nebo třeba učitelem. Tak jsem vůbec nepřemýšlel, protože kapela už fungovala. Přistupoval jsem k tomu spíše způsobem, že chci pokračovat ve studiu i během bytí v kapele. Takže jsem měl vlastně po šest let dvojí povinnost.

V písních často máte historické, kulturní nebo umělecké odkazy - nejen v textech, ale i ve vizuálech nebo videoklipech. Nakolik se snažíte o nějaké komplexní umělecké vyjádření? A je to způsob, jak může metalová kapela překročit vlastní stín?

Nejsem si jistý, že vám dobře rozumím, ale prostě se snažím nějak vyjádřit skrze umění. Chci, aby všechno bylo na „vysoké úrovni“  - s velkou produkcí. A chci, aby to bylo koherentní s tím, kým jsem a co se ukrývá uvnitř mého břicha, mé duše a mého srdce. Zatím se to – myslím - daří. Jsem šťastný, když vidím, čeho se nám s kapelou podařilo dosáhnout. Jsem přesvědčen, že vždy dokážeme přijít s něčím, za co se můžu postavit a říct: To jsem já. Chci být ve svém umění upřímný.

Když píšete nějakou píseň, už si představujete i obrazy?

Můžu - ale nikdy nevíte, co přijde. Naše hudba má mnoho aspektů. A jedním z nich, alespoň pro mě, je to, že je hodně vizuální; možná filmová? Každopádně pro mě není těžké dávat jí tvar i skrze jiná média.

Behemoth svým předposledním albem The Satanist definitivně vystoupili z poměrně úzkého žánru extrémního metalu. Zajímáte i nemetalová média. Čím?

Doufám, že vystoupili, a doufám, že jsme docela unikátní. Nikdy jsem nevyhlašoval, že jsme kdovíjak originální, ale máme - myslím - jedinečnou uměleckou snahu a píli. Náš úspěch přišel díky tomu, že hrajeme vlastní hru podle vlastních pravidel a nikdy jsme se nepřizpůsobovali žádným jiným. Vždy tu jsou lidi, kteří nadávají, že Behemoth nejsou to, nebo tamto. Bla bla bla, nehrajete black metal, nehrajete death metal… Děláme věci podle sebe. Buď se to líbí, nebo ne – a to je naše doména, kterou neopustíme. Co se týče naší vize, byli jsme vždy nekompromisní. A nakonec se to vyplácí. Dostáváme prostor a ostatní uznávají, že asi máme co říct.

Myslíte si, že extrémní metal jako žánr má tedy co nabídnout  širšímu publiku?

Myslím - a chci tomu věřit. Na Behemoth se mi právě nejvíc líbí to, jak překračujeme hranice žánru. Nejlepšího komplimentu se mi může dostat, když lidé s úplně jiným základem jdou na naši show a potom říkají: „Víš co? Nikdy jsem neviděl něco podobného. A ano, je to velmi extrémní, ale nějak jsem se na to dokázal napojit.“ A slýchám to docela často. Anebo třeba: „Když jsem si poslechl desku, úplně to ve mně nerezonovalo. Ale když jsem vás viděl živě, je v tom mnohem víc.“ Snažím se nahlížet a jít za hranice nejen žánru. Nechci být jen blackmetalový nebo deathmetalový hudebník. Chceme působit jako umělecká kapela v každém smyslu toho slova. To znamená být schopen napojit se na různé úrovně reality, univerza.

A není už boj proti náboženství, křesťanství konkrétně, jako téma vyčerpán? Nejsou tu nová témata, k nimž se lze skrze hudbu vyjadřovat?

Určitě tady jsou. A myslím, že se jinými tématy zabývám. Dělám snad víc než jen pranýřování křesťanství. Je to sice můj oblíbený sport, ale jsou tu i další věci, z nichž se snažím těžit.

Jak spolu mohou dohromady fungovat vaše identity Nergala, metalové superstar…

…Nergal je dokonce i mé oficiální jméno (od roku 2012 – pozn. red.)

…. a kromě toho vlastníte tři holičství…

Teď už čtyři.

Takže jak jde tohle dohromady?

Prostě věřím, že lidé jsou komplexní bytosti. Proč by měl jeden aspekt vylučovat ten druhý? Dokážu být dobrý podnikatel, dokážu být upřímný a aktivní umělec, dobrý milenec, mohu být dobrodruh, cvičit bojová umění, můžu být, cokoliv si zamanu, pokud jsem v tom dobrý. A ve věcech, které ve svém životě dělám, se snažím být nejlepší. Pokud v něčem nevynikám, tak to prostě nedělám.

Kromě tradičního merchandisingu a desek prodáváte pod značkou Behemoth i pivo, psí krmení nebo svíčky. Nevyčítá vám někdo, že se kapela komodifikovala a zkomerčněla?

Ano.

Jak odpovídáte?

Neodpovídám. Jenom se věnuji svým věcem a dělám to, co si myslím, že je nejlepší pro kapelu. Je nemožné učinit všechny šťastnými. A tak dělám šťastným alespoň sebe různými způsoby.

Minulý rok byl v undergroundovém black metalu tématem boj proti jeho neonacistické podobě. Je třeba, aby se scéna zbavovala tohoto stigmatu?

Myslím si, že nejhorší stigma je hloupost. Měla by přijít vlna, která ze scény vymaže hloupost. A taky se domnívám, že weby jako Metalsucks.net by měly zajít na úbytě (Nergal naráží na nedávné nařčení právě stránkou Metalsucks.net, že se stýká s představiteli ultrapravice. Hudebník taková označení odmítl na svém Facebooku – pozn. red.).

Vaše předposlední album The Satanist končí docela smířlivě. Píseň O Father O Satan O Sun zanikne do ztracena. Naopak aktuální desku uzavírá triumfální pochod Coagvla. Nastiňuje to budoucnost Behemoth?

Rozhodně ne. Někteří lidé říkali, že Coagvla potřebuje pokračování a že bychom jím mohli otevřít další album. Něco podobného udělali – myslím - Venom. Je to cool, ale nemyslím, že bych chtěl za dvě nebo více let pokračovat v tom, co jsem udělal teď. Spíš si řeknu, že jsem už někde jinde a chci vytvářet něco nového.

Miloval jste, vzhledem k názvu posledního alba I Loved You at Your Darkest někoho v jeho nejtemnějším období?

Rozhodně. S některými ex-partnerkami jsem si byl velmi blízký.

A naopak, miloval někdy někdo v takovém stavu vás?

Absolutně. Sice už s těmi lidmi nejsem, ale milovali mě, i když jsem zrovna plaval ve s**ačkách. A to byla láska.

Autor je spolupracovníkem Respektu

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].