Blbé rekonstrukce nevyhledávám

Po dvouleté rekonstrukci se v neděli 26. března v Jaroměři otevře Wenkův dům, ve kterém sídlí místní Městské muzeum. V roce 1911 ho postavil tehdy začínající, dnes legendární architekt Josef Gočár. Je to vůbec první realizace, při níž jste dostal do ruky dílo od takhle slavného předchůdce. Nerozklepala se vám před jeho odkazem kolena?

Snažím se přistupovat zodpovědně ke každému úkolu. V bývalém Wenkově domě byli do stavebního procesu vtaženi další odpovědní: obezřetný objednatel, přítomní památkáři, ba i jistý historický um stavební firmy. Kolena se mně už - a současně ještě – netřesou. Navíc opravovat historickou budovu je téměř detektivní příběh. To co vypadá z chodníku jako zubatice v omítce, u toho se až na lešení přijde na to, že je to kovový profil. A když jsem o estetickém obkladu stavby tvrdil, že je to jasný Gočár, tak se později při stavebním průzkumu zjistilo, že je to ušlechtilý obklad až z padesátých let používaný- tuším - v elektroprovozech.

V době Gočárovy smrti v roce 1945 bylo vašemu otci Zdeňkovi teprve osmnáct, čili osobně se asi nepoznali. Váš tatínek ale později pracoval v ateliéru Gočárova žáka Josefa Havlíčka - ovlivnily vás díky tomu nějak Gočárovy práce?

Zřejmě vše, co jedinec viděl, se mu někde v mysli ukládá. Ale že bych si uvědomoval, toto mám od Gočára, toto od Havlíčka a toto od otce, tak takhle jednoduché to – myslím - není. Protože jsem zdědil některé Havlíčkovy knihy, do kterých si vypisoval poznámky, tak z těchto poznámek se dozvídám, kdo který dům od Gočára v ateliéru projektoval. Například je tam poznámka: „Gočár? Nikoliv Havlíček a Feuerstein.“ Nebo: „Gočár – jenom fasády.“ Tak to aspoň viděl Havlíček, co by řekl sám Gočár, nevíme. Alespoň se mají historici architektury dál po čem pídit.