Obyčejný život rodiny Simpsonových je dnes pro mnohé Američany nedosažitelný

Životní úroveň, jakou mají Simpsonovi, už dávno není dosažitelná. Nejslavnější průměrná rodina televizního vysílání devadesátých let vede na dnešní poměry až vysněně zabezpečenou existenci. Těmito slovy otevírá Dani Alexis Ryskamp svůj mimořádně pronikavý, místy satiricky kousavý komentář na serveru The Atlantic.

Popisuje v něm, kterak se proměnily životní standardy v USA za poslední tři dekády právě na příkladu všem známé rodinky. Všímá si toho, že Homer, jehož nejvyšší dosažené vzdělání je maturita, dokáže zajistit pětičlennou rodinu prací v elektrárně, která nevyžaduje velké technické dovednosti. Vlastní dům, přitom si může dovolit auto, nákupy jídla, pravidelné lékařské prohlídky a ještě mu zbude na pivo v baru U Vočka – to vše za jednu mzdu odpovídající úrovni dělnické třídy.

„Nevede nijak fantastický životní styl, nic takového jako třeba Přátelé v jejich obrovském bytě na Manhattanu. Naopak Simpsonovi bývali docela obyčejní – hodně se podobali mé vlastní rodině v Michiganu devadesátých let,“ vzpomíná Ryskamp a uvádí, že v epizodě z roku 1996 se divák dozví, že Homerův roční příjem je 25 tisíc dolarů, což bylo velmi podobné tomu, kolik brali její rodiče.

Během loňského podzimu se začala vysílat už 32. série Simpsonových a ve Springfieldu je vše při starém. Homer je stále živitel rodiny a Marge je stále žena v domácnosti starající se o tři děti v domě na předměstí. „Ale jejich život už se dávno nepodobá realitě mnoha amerických rodin příslušících ke střední třídě,“ konstatuje Ryskamp a propočítává, že po připočtení inflace by Homerův příjem činil 42 tisíc ročně, ovšem kupní síla výrazně padla. Homer by se dnes už navíc nemohl opřít o tak silnou ochranu odborů jako v roce 1996, stejně tak výdaje na zdravotní péči od té doby vzrostly trojnásobně.

„Můj hrubý příjem za loňský rok byl zhruba 42 tisíc dolarů – tedy částka, kterou by si dnes vydělal i Homer. Byl to finančně druhý nejlepší rok mé kariéry. Chtěla jsem si koupit dům, ale žádná banka mi nebyla ochotná dát hypotéku,“ popisuje Ryskamp, která se živí jako autorka a knižní recenzentka na volné noze, a dodává, že nemá Barta, Lízu ani Maggie, které by musela živit nebo šatit - a kdyby měla, vůbec neví, jak by to finančně zvládla.

Na konci pak cituje tweet, který ji k celému textu přivedl, a v němž Erika Chappell shrnula pocity mladé generace, která se seriálem dospívala. „Ten seriál, který původně zobrazoval nefunkční chaotickou rodinu, jež v období těsně po Reaganově administrativě sotva dosáhne na životní úroveň střední třídy, dnes ukazuje něco, k čemu vzhlížíme. Upřímně je to pro mě ten nejzjevnější příklad kapitalistického amerického úpadku, jaký mě napadá.“

Od divokého neurvalého punku kapely Nicolas Cage Fighter po meditativní ambientní hudbu keňského muzikanta KMRU. V období těsně po výročních bilančních žebříčcích vybírají hudební redaktoři deníku The Guardian – Laura Snapes a Ben Beaumont-Thomas – třicet nových jmen, které se vyplatí v roce 2021 sledovat.

Ve výběru figuruje i teenagerská dvojice Lowertown z katalogu trendového labelu Dirty Hit, který je personálně spjatý s hvězdami The 1975 a loni vydal i velmi dobře hodnocená alba zpěvaček Riny Sawayamy a Beabadoobee.  Objevuje se tu německá hudebnice Zola Mennenöh, která mezi své vzory a mentory počítá písničkářky Jenny Hval nebo Julii Holter. Případně se tu nachází rapper Baby Keem, který se čerstvě upsal nové tvůrčí platformě pgLang, již zaštiťuje Kendrick Lamar.

Hudebním streamovacím službám už hudba pomalu přestává stačit. To je signál, který se v průběhu loňského roku objevoval čím dál častěji - a aktuálně ho stvrzuje skutečnost, že Amazon Music za 300 milionů dolarů pořizuje společnost Wondery specializující se na výrobu podcastů.  Výrazný trend popisuje v textu pro Rolling Stone analytik Tim Ingham (mj. zakladatel serveru Music Business Worldwide) a řečnicky se ptá, proč firma, která má „music“ přímo v názvu, nechce tuto sumu utratit raději za katalog Taylor Swift nebo Neila Younga.

Všímá si oficiálního prohlášení, které firma při té příležitosti vydala: „Toto je klíčový okamžik v rámci rozšíření nabídky Amazon Music mimo oblast hudby podle toho, jakým směrem se ubírají posluchačské návyky.“  Tuto větu však čte po svém a překládá do srozumitelnějšího jazyka: „Nenechme se mýlit, toto je velmi výhružná předpověď pro nahrávací společnosti a umělce. Říká to, že hudba sama o sobě už přestává postačovat zákazníkům, které máme, natož zákazníkům, které bychom chtěli mít. Přestože to jsou zákazníci značky, která sama sebe explicitně prodává jako plnokrevnou hudební službu.“

Amazon Music v tomto ohledu následuje příkladu společnosti Spotify, která jen v posledních dvou letech utratilo 800 milionů dolarů za nákup podcastových společností. A tyto investice už začínají být výrazně znát na obsahu i posluchačských zvycích. Podle výsledků pro třetí čtvrtletí roku 2020 si podcasty s různou mírou zájmu pustilo 22 procent globálních uživatelů Spotify, což představuje 70 milionů lidí.