Hudební kluby: Druhou vlnu už bez pomoci státu nezvládneme

„Bez významné a okamžité pomoci české vlády je celý řetězec hudebního průmyslu v ohrožení. Kampaň hnutí #WeMakeEvents je proto na nejvyšším stupni pohotovosti,“ zaznělo minulý týden z převrácené bedny na přepravu zvukové techniky, která posloužila jako řečnický pultík před rudě nasvíceným pražským Forem Karlín.

Globální koalice #WeMakeEvents hájí zájmy provozovatelů, pořadatelů a interpretů, ale i dalších profesí nezbytných k uspořádání kulturní akcí, zvukařů, osvětlovačů nebo produkčních. K akci konané minulou středu se tak připojily divadla, hudební kluby, sály a další kulturní instituce po celém světě, aby upozornily na vážnost situace, v níž se od jara nacházejí profesionálové kulturního průmyslu. Společenská izolace a hygienická nařízení spojená s pandemií je odřízly od příjmů a znemožnily jim plánování akcí v delším horizontu. V Česku se kromě Karlína rozsvítila mimo jiné i fasáda pražského klubu Roxy nebo třinácti klubů patřících k loni vzniklé Brněnské Asociace Clubové Hudby (BACH).

České kluby se shodují, že situace je ještě složitější než na jaře a že problémy či zánik je čekají, ať mají jakékoli financování - s pomocí příspěvků od města, grantů, sponzorů či spřízněné komunity. A ať už se jedná o velká známá jména či menší kluby. Jejich existence má přitom pro kulturní podhoubí nezastupitelný význam, v malých městech jsou i jedním ze společenských center. A pokud zmizí, často hrozí, že už se je nepodaří obnovit.

„Je to začátek boje za další půlrok, nicméně nikdo v hudebně kulturním průmyslu nepředpokládá, že by se do jara situace nějak významně zlepšila,“ komentuje středeční akci hudební manažerka a publicistka Anna Mašátová. Současně upozorňuje na existenci české iniciativy #zazivouhudbu, jež vznikla pod hlavičkou České obce hudební a zasazuje se právě o lepší podmínky v hudebním průmyslu. Na sklonku července pořádala Praze velkou demonstraci, za stejným účelem na začátku září vznikla i Asociace hudebního průmyslu - ale přes veškerou snahu zůstaly podmínky velmi tristní.

„Takže je to druhé volání a upozornění, že kultura je tady,“ dodává Mašátová a stejně jako šéfové českých klubů poukazuje na dobrou praxi z Německa. Tamní kluby sice na jaře také dostaly jasnou stopku, a to minimálně dokonce roku, ale společně s tím také finanční injekci. „Berlínský model znamená, že umělci dostali podporu, aniž by se museli doprošovat, jsou hájeni a umožňuje jim to přežít,“ vysvětluje.

Světlo na konci

Česká kultura se o prázdninách pomalu vzpamatovávala ze zásahu první vlny koronaviru - doby, kdy živé koncerty nahradily online přenosy. Kulturní život na konci zimy a na jaře prakticky přestal existovat a přesunul se na internet. Kluby nemohly kvůli karanténním pravidlům pořádat obvyklé akce a koncerty, navíc turné zrušili zahraniční interpreti; někteří ostatně ani nemohli vycestovat ze svých zemí.

Plánování zahraničních koncertů zůstalo velmi nejistým podnikem i po částečném uvolnění opatření - a přelilo se i do jindy nabité letní festivalové sezóny. Některé přehlídky se zmenšily a soustředily na domácí interprety, jiné byly zrušeny. Vytoužené nadechnutí už v září přerušily rychle stoupající přírůstky nově nakažených a na ně navázaná zpřísňující se opatření. Část kultury to katapultovalo zpět na začátek jara - ovšem s tím rozdílem, že postupně končí podpůrné balíčky a situace je ještě neudržitelnější.

V první půlce září padla možnost pořádat akce na stání pro více než deset lidí, což opět definitivně zkomplikovalo provoz hudebních klubů, které se ocitají až na hraně existence. „To opatření mířilo na nás, ale neřeklo se to natvrdo, aby nás nemuseli odškodňovat,“ říká šéf klubu Fléda Lukáš Stara. Jedna ze stálic brněnské klubové scény, která zároveň spadá do zmíněné asociace BACH, má tak v současnosti zavřeno. Stara sice omezení provozu kvůli vývoji epidemie rozumí, ale stále podle něj není jasné, zda stát z nelehké situace klubům pomůže. „Chtěli jsme říct, že už opravdu nemáme odkud brát,“ vzkazuje. Podle něj se navíc zapomíná, že hudební klub nerovná se bar ani diskotéka, kde hraje DJ, ale hudební program, který znamená náročnější a dražší produkci.

Klub má v dlouhodobém pronájmu – a pokud vidí „světlo na konci tunelu“, pak mluví o štěstí na majitele. „Je jasné, že nepřežije polovina subjektů, větší budou mít co dělat, menší budou krachovat,“ hodnotí situaci Stara. Podle šéfa Flédy už nebude dostačující ani v říjnu končící vládní program Antivirus, který pomáhal s hrazením mezd. Do budoucna bude podle něj potřeba nejen pomoc s úhradou platů zaměstnanců, ale i nájmu a energií. Na provozu hudebních klubů je navíc závislý celý řetězec dalších profesí, které často nejsou v tradičním pracovním poměru - těm by nejvýznamněji pomohlo znovuobnovení takzvané pětadvacítky nebo odpuštění odvodů.

Představy klubů nesplnil ani program COVID-kultura ministerstva obchodu a průmyslu - balíček, který trval do konce září, měl pomoci s úhradou až 50 procent uznatelných výdajů za zrušené nebo přesunuté kulturní akce. Ale jak říká Stara, kvůli obtížnému dokládání ušlých zisků řada subjektů podání žádosti vzdala předem, a nakonec tak z vyčleněných 900 milionů korun žadatelé před koncem termínu vyčerpali jen zhruba sedminu.

Německá praxe

Brněnským klubům se na jaře z nejhoršího snažilo pomoci město. Minulý týden brněnský radní pro kulturu Marek Fišer (Piráti) společně s asociací BACH inicioval jednání se zástupci ministerstva kultury a se zástupci klubů a radními pro kulturu z Prahy, Plzně a Ostravy. S návrhem, že by podpora klubům mohla vzejít právě z nevyužitého programu Covid kultura. Mluvčí ministerstva kultury Petra Hrušová ale jednání jen obecně shrnuje: „Probíraly se možnosti pomoci v rámci programu Covid-kultura 2. Ujasňovaly se typy nákladů, které skutečně půjdou uplatnit, diskutovaly se další možnosti podpory.“

„Kluby před sebou mají chmurnou budoucnost,“ hodnotí průběh jednání šéf dalšího známého brněnského klubu Kabinet Múz Martin Kozumplík, který se hovoru společně s radním Fišerem za Brno účastnil. V Kabinetu je zavřeno stejně jako u kolegů z Flédy. Na jaře se klub situaci snažil zachránit tvorbou vlastního „merche“ a prodával kšiltovky, čepice nebo trička s motivy navrženými blízkými umělci. Jenže to současnou situaci neřeší. Podle Kozumplíka klub za měsíc spotřebuje tři sta tisíc korun. „Neumím si představit, že bychom vybírali peníze na zachování klubu,“ říká s tím, že lidé mají svých starostí dost.

Jednání sice bude dále pokračovat, ale pokud rychle nepřijde podpora ze strany státu, hudební kluby další půl rok bez příjmů neustojí, míní Kozumplík. Ministerstvo kultury v současnosti vyjednává s ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem financí podmínky pro zmíněný program COVID-kultura 2, kde by se měly nově do nákladů počítat i ty provozní. Program se má vyhlásit v druhé půlce října a kluby se mohou účastnit. „Se speciální výzvou přímo pro kluby se ale zatím nepočítá,“ napsala mluvčí.

Za státní podporu klubů se minulý týden postavila pirátská poslankyně Lenka Kozlová. „Většina provozovatelů se shoduje, že pokud by jim stát proplatil fixní náklady na provoz a zároveň by mohli čerpat prodlouženou pětadvacítku, situaci by pravděpodobně zvládli a po uklidnění by mohli provoz znovu obnovit. Stát by taková pomoc stála zhruba 25 milionů korun měsíčně,“ napsala v komentáři k situaci na české klubové scéně - a rovněž upozornila na nevyčerpané prostředky z programu COVID-kultura.

Jinak a lépe

Na rychlé potřebě podpory se s brněnskými kolegy shoduje Jaroslav Stanko, manažer pražského klubu Roxy. „Hudební průmysl u nás zaměstnává 130 tisíc lidí. Jsou to expertní pozice, ale hrozně se podceňují. Jiné profese mají aureolu nepostradatelnosti, my ne,“ říká. Na uspořádání úspěšné show je v klubu tým padesáti lidí na různých postech, přičemž nikdo není postradatelný – ale v tuto chvíli už musí řešit výpovědi. Těžké časy podle něj čekají také na řadu promotérů: spousta z nich funguje tak, že vybere vstupné a z něj pak platí honorář dalšího interpreta, nyní se však celý proces zasekl. „Není to neopatrnost, showbyznys má zkrátka taková pravidla, běží rychle - i takové věci bude potřeba vyřešit,“ míní Stanko.

Menší kluby se snaží situaci přizpůsobit. V žižkovském Punctu zatím v živém programu chtějí pokračovat s malým počtem účastníků. Kromě filmových projekcí, přednášek a workshopů také přemýšlejí nad formátem dlouhých koncertů, kdy na určenou dobu bude moci postupně vstoupit pouze malý počet účastníků.

„Snažíme se být optimisté a namísto zmaru vidět spíš výzvu, jak dělat věci jinak a lépe,“ píší provozovatelé Respektu a věří, že se jim takto do konce roku situaci podaří zvládnout. Dlouhodobější výhled je pro ně ovšem stejně nejistý jako pro všechny ostatní. Žižkovský klub vždy fungoval díky podpoře komunity, tudíž i s úhradou nutných výdajů stejně jako na jaře stále pomáhají solidární příspěvky veřejnosti, což klub motivuje a dodává mu jistotu, že právě komunitní model je správnou cestou, kterou tu razí od začátku.

Ostravské kulturní centrum Cooltour ještě do konce září pořádalo venkovní program. Ve vnitřních prostorech nyní probíhá taneční festival Move zaměřený na divadlo a nový cirkus, což je akce, kde budou diváci moci sedět, jak je povoleno. Zatím si centrum podle hudebního dramaturga Filipa Košťálka udržel granty města, přesto ve světle současných podmínek začíná uvažovat nad ukončením provozu.

Nejde přitom jen o to, kdy zase nastane „návrat do normálu“ – ale jak složité bude ztracený provoz obnovit či zda to vůbec půjde. A to hlavně mimo Prahu. „Snadno se totiž můžeme dočkat situace, kdy o klubovou scénu z podstatné části přijdeme,“ píše zmíněná poslankyně Kozlová. Pokud stát provozovatelům hudebních klubů nevypomůže aspoň s nezbytnými provozními výdaji, které je čím dál tím těžší platit, může paradoxně po covidu nastat skutečně chmurná etapa pro českou klubovou scénu.