Hraju pro planetu. I klasičtí hudebníci mají názory a touhu měnit svět

Říct slova “hraju pro budoucnost naší planety. Planetu B nemáme” - a pak nejdéle minutu hrát hudbu podle vlastního výběru. To chce po kolezích-hudebnících německá houslistka Lea Brückner. Nápad, který se jmenuje Music for our planet, vymyslela nedávno - a teď čeká, kolik lidí jí nahrávku splňující zadání v pátek pošle. Buď na Facebook, nebo Instagram, kde pro ten účel zřídila účty. Můžou to být desítky, ale můžou to být taky stovky malých hudebních vystoupení. To ještě třiadvacetiletá umělkyně neví.

Právě v pátek 19. března se má konat další klimatická stávka a houslistka Brückner se k ní chce tímhle způsobem připojit. “Vůbec si nemyslím, že by umělci a hudebníci měli jen hrát Brahmse a Beethovena a současný svět do svého umění natahat. Já to chci dělat přesně naopak. A klimatická krize je to největší téma,” říká.

Že by se hudebníci - profesionální i amatérští - mohli do celosvětového stávkového hnutí zapojit, ji napadlo před pouhými třemi týdny. Za tu dobu dokázala do svého projektu dostat i Orchestr změny - což je patnáct německých těles včetně slavné berlínské Staatskapelle nebo brémské filharmonie, které se podobných akcí účastní pravidelně.

“Říkala jsem si, že nic horšího než odmítnutí z toho nebude, tak jsem to zkusila. A vyšlo z toho ano,” říká se smíchem a dobrou češtinou hudebnice, která se narodila do německo-české rodiny a aktuálně studuje v Essenu. Kromě německých orchestrálních hráčů s úspěchem oslovila i soubory v Rakousku, Anglii nebo Spojených státech. Solidní ohlas tak má její akce v podstatě zaručen.

Její cesta k hudbě, jak ji popisuje, byla trochu nezvyklá. Není z hudebnické rodiny a rozhodovala se mezi medicínou a hudbou, respektive houslemi, na které od sedmi hraje. “Vždycky jsem chtěla nějak ovlivňovat svět, měnit ho. K lepšímu. A pro hudbu jsem se rozhodla proto, že mi k tomu dává víc možností,” vysvětluje milovnice Bohuslava Martinů. Zároveň dodává, že to není na její škole - ani obecně v hudebnických kruzích - úplně běžný postoj. Hudba je tu braná jako něco, co je krásné a dokonalé - a se světem okolo vlastně nesouvisí. “A já si myslím, že souvisí a že hudebníci by měli využívat  hlas, který jim jejich umění dává,” říká.

Definitivně z ní tenhle tlak soustředit se na jen hudbu a nemíchat do ní současný svět spadl s tím, že kvůli pandemickým lockdownům nechodí fyzicky do školy. Měla tak podle svých slov dost času přemýšlet a taky dost času konat. Co bude v pátek sama hrát, to nechce prozradit. “Ale je to dost slavná píseň, která se zrovna k tématu klimatické změny hodí,” naznačuje.

Jak se zatím zdá, tři týdny starý nápad se nad očekávání daří, a tak plánuje další věci. Pokud se sejde dost videí, chce z nich na 22. dubna, kdy je Den země, sestříhat krátký film.  A pandemie a z ní plynoucí omezení ji povzbudila i k něčemu, o čem přemýšlela už před covidem - až nebezpečí pomine, chtěla by společenská témata (a klimakrizi obzvlášť) dostat na běžná pódia před zcela běžné publikum: míchat debatu a koncert a “music for our planet” provádět naživo. “Počkáme, jak to dopadne s koronou. Každopádně dopad by byl mnohem větší než takhle v digitálu,” říká.