Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Reportáž z Ukrajiny

Marně jsem se snažil uhasit boty hořícíma rukama

Zranění vojáci z rehabilitačního centra Nezlomení ve Lvově chtějí znovu bojovat nebo pomáhat

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

Ve velké tělocvičně posiluje skupina mužů. Většině z nich chybí noha, některým obě. Jeden muž nemá ruku. Všichni ještě před nedávnem nosili uniformu ukrajinské armády a všichni přišli o končetiny na místech střetu s Putinovými vojáky na různých místech fronty.

Bylo to jasné

Vasilovi je 26 let. Když ve čtvrtek 24. února loňského roku začala na Ukrajině naplno Putinova válka, žil s manželkou Oksanou v Kyjevě. Pracoval jako dispečer v kyjevském agropodniku, organizoval v něm přepravu obilí. To vystudoval a bavilo ho to: na univerzitě absolvoval v oboru zaměřeném na logistiku dopravy.  Je sportovec, před válkou běhal půlmaratón. S Oksanou přemýšleli, jestli už nepřišel čas na děti. Rakety vypouštěné na Kyjev a tanky, které se do hlavního města dobývaly s úkolem splnit Putinovu představu o rychlém dobytí hlavního města, ale manžele vyhnaly: Vasil vyvezl Oksanu do Volyně na západ Ukrajiny do relativního bezpečí. Už když spolu cestovali k příbuzným, byl rozhodnut, že půjde chránit svou zem. A v pondělí 28. února se přihlásil k armádě.

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš

“Vůbec jsem o tom nemusel přemítat, bylo to jasné. Svou zemi a svou rodinu je potřeba chránit před nepřítelem. A nelituju toho, muselo to být,” říká usměvavý statný mladý muž s upraveným vousem na cvičebním lůžku, kde vsedě oddechuje po výkonu. Obě nohy mu končí kousek pod koleny. Vasil o ně přišel čtyři dny před Vánoci na bojišti u Bachmutu - protitanková střela zasáhla jeho vozidlo ve chvíli, kdy vezl kolegům zásobu munice.

Putoval pak do nemocnice v Dnipru, odtud do Kyjeva, kde mu obě nohy operovali. A v první půli února ho převezli sem, do Lvova, do rehabilitačního centra nazvaného Unbroken -  Nezlomní. Vyrobili mu moderní protézy a teď ho s nimi rehabilitační odborníci učí samostatnému životu. “Budu to potřebovat,” říká Vasil, “pojedu na týden za příbuznými do Volyně a pak se vrátím do armády. Bojovat nebudu, to nepůjde, ale už před zraněním jsem tam fungoval pro ostatní jako psycholog,  jako podpora druhů, a mohu pomáhat i jinak.” Žena ho sice žádá, ať už se do bojů nevrací, ale Vasil - jak říká - nedokáže jen tak se složenýma rukama nechat ruské vojáky ničit jeho zemi a vraždit a mrzačit krajany.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].