Generál Pavel oficiálně ohlásil kandidaturu. Voliče láká na řád a klid

Bývalý generál Petr Pavel měl v úterý svůj velký den. V Písecké bráně, nedaleko ministerstva obrany a Generálního štábu, kde roky pracoval, a také na dohled od Pražského hradu, kde by brzy v případě úspěchu pracovat začal, oznámil svoji prezidentskou kandidaturu. „Jsem připraven a jdu do toho,“ řekl svým příznivcům sedícím na umělohmotných židlích za jeho zády. O tom, že Pavel „do toho půjde“, všeobecně nepanovaly pochybnosti, sám pro to v uplynulých letech dělal docela dost, když objížděl Česko s debatami a v poslední době pak zacílil na návštěvy regionů, při nichž se už v podstatě prezentoval coby hotový kandidát.

Tehdy však ještě na novinářské otázky odpovídal neurčitě, že je „připraven“ - nikdy to neřekl tak naplno jako právě nyní. Šlo o strategii jeho volebního týmu, jehož hlavním mozkem je slovenský expert na volební kampaně Michal Repa, který stál v minulosti za úspěšným tažením současné slovenské hlavy státu Zuzany Čaputové. Repa a spol. si totiž vyhodnotili, že lepší bude generálovu kampaň stupňovat a ve voličích tak o něj zvyšovat zájem. Jako nejlepší termín, kdy vypálit dělovou ránu, stanovili začátek září.

Jak chutnaj dálky

Píseckou bránu si Pavel nevybral jen proto, že to zde dobře zná. Během kandidátské projevu říká, že brána má „symboliku jako součást městského opevnění, které dřív chránilo Prahu od všeho špatného “. „Právě bezpečí a jistotu pro celou zemi potřebujeme i v dnešní těžké době. A já také věřím, že brána nám může do budoucna otevřít cestu k něčemu lepšímu. Ke změně politické kultury, která přijde odshora, tedy od hlavy státu,“ popisuje.

Jako jistý ochranitel národa se také opakovaně prezentuje. Za volební heslo si zvolil „Vraťme Česku řád a klid“. Jak později vysvětlují jeho poradci, „řád“ má evokovat dodržování zákonů, ne třeba vymezování se vůči sociálně slabším skupinám, jak by mohlo někoho napadnout. Právní stát nebo vláda práva jim ale nepřišly jak dobrá volba: z průzkumů prý vplývalo, že „řád“ bude mezi běžnými lidmi více táhnout, proto padla volba na mnohoznačné, ne pro každého hezky znějící slovo.

„Jsem přesvědčen, že klid se vrací do společnosti tím, že funguje nějaký řád, pořádek; něco, na co se lidé můžou spolehnout,“ říká Pavel obecně na otázku Respektu, jak chce vrátit v dost nejistých dobách do společnosti klid a co přesně myslí tím, když mluví o řádu.

Řád, síla a rozhodnost je každopádně to, co by si měli voliči s Pavlem podle jeho okolí spojit. Jejich šéf tomu jde napřed: opakovaně odkazuje na svoji vojenskou minulost; na doby, kdy nejdříve nasazoval v přímé akci svůj život v Jugoslávii, i na ty následující, kdy vedl Vojenský výbor Severoatlantické aliance a byl nejvyšším vojenským představitelem NATO. „Čelíme mnoha společným nepřátelům: zdražování, chudobě, válce. Trápí nás chaos, nejistota a strach z toho, jak bude,“ říká Pavel s tím, že ví, jak se chovat v krizi.

Ohledně víkendové protivládní demonstrace na Václavském náměstí generál podporuje postoj premiéra Petra Fialy, který svolavatele označil za proruské síly. „Organizátoři – ale ne všichni, kdo se jí účastnili - mají blízko k proruským názorům, projevovalo se to v řadě hesel, která zazněla z tribuny. Rozhodně to nebylo vyjádření občanských obav, spíše snaha rozvracet a narušovat,“ míní Pavel.  K souvisejícímu tématu ruské agrese na Ukrajině pak doplňuje, že Rusko „musí být poraženo“.

Za své priority si zvolil zahraniční politiku, inovativní ekonomiku, nezávislou energetiku, vzdělání a životní prostředí. V konkrétních řešeních je ale zatím spíše obecný a odvolává se mimo jiné na experty, jimiž se chce obklopit. Někteří z těch, s nimiž už spolupracuje, sedí kolem něj: bývalý guvernér České národní banky a neúspěšný kandidát na pražského primátora Zdeněk Tůma, lékař Martin Jan Stránský nebo sociolog Jan Hartl. Vesměs jde o starší muže, kteří toho ve svých oborech dost dosáhli, a říkají si „polívkáři“ s odkazem na prezidentování Václava Havla, který na Hradě kdysi držel porady a intelektuální debaty doplněné posrkáváním polévky.

Celá galerie

Mladší ročníky kolem Pavla chybí, když tu jsou, tak v provozním týmu, kde mají na starosti hlavně hladký průběh kampaně, strategii a marketing. Ještě před tím, než začne mluvit, nicméně Pavel po jednom takovém člověku pro tuhle příležitost sáhl, a sice po zpěvačce a herečce Anně Slováčkové. Jeho vystoupení začíná písní Dálky. „Chtěla jsem jen znát, jak chutnaj dálky. Vědět, co mě čeká za rohem. Už vím, že nejlíp je mi, když mě vítáš zpátky v náručí svém, má rodná zem,“ zpívá prezidentskému kandidátovi Slováčková a pak všem říká, že on je ten „pravý“, protože to tady má rád. „Bavili jsme se o mnoha tématech do hloubky. Povídala jsem si s ním jako se starým přítelem,“ vychvaluje ho Slováčková. Vzápětí, snad aby to nevyznělo nevhodně, začne vysvětlovat, že nechtěla říct, že Pavel je „starý“ a všichni se pobaveně smějí.

Díky, Evi

Během dopoledne přijde čas i na zvlhlé oči, když po zpěvačce předstupuje před mikrofon Pavlova žena Eva. Je na ní vidět tréma, když slibuje, že se bude snažit. Představuje se a říká, že je „manželka generála i Petra Pavla“, tedy jinými slovy, že ho dobře zná. „S manželem jsem spolu přes dvacet let, dohromady máme tři děti, čtyři vnoučata a kočku. Žijeme v malé vesnici kousek od Řípu,“ kreslí obraz rodiny.

„Když se mnou můj muž začal mluvit o tom, že ho lidé vyzývají, aby kandidoval na prezidenta, příliš pozornosti jsem tomu nevěnovala. Později, když jsem měla možnost od různých lidí vyslechnout si důvody, proč by to měl zkusit, a viděla jsem, jak na něj lidé reagují, tak jsem začala tuhle myšlenku postupně připouštět.“

O svém muži nepochybuje: říká, že to, co v armádě v uplynulých desetiletích dokázal, mluví za něj. „Bude nás jako národ spojovat, a ne rozvracet. Prezident, který bude důstojně reprezentovat Českou republiku. V současné době vidím manžela jako jediného kandidáta, který tohle vše splňuje a zároveň má dostatek zkušeností nejen s krizemi, ale hlavně praxi s jednáním ve složitém mezinárodním prostředí. Není manipulovatelný, i díky tomu by mohl zemi vrátit dobré jméno ve světě,“ prohlašuje Pavlová.

Budoucí možná první dáma mluví i o sobě a o své budoucnosti. O tom, jak by chtěla na Hradě vystupovat: „Uvědomuji si, že se jedná o unikátní možnost posílit roli první dámy a tím posílit postavení žen a rodiny. Doba není a nebude lehká, o to více je důležité, abychom v sobě hledali to dobré a pomáhali si. Nemusíme spolu ve všem souhlasit, přesto se k sobě můžeme chovat slušně.“ Když domluví, viditelně jí padá kámen ze srdce, se svojí dcerou se pak střídá o kapesník, jímž zahánějí příval emocí.

Ještě před ním, než Pavel začne rýsovat svoji představu prezidentství, obrací se právě ke své ženě. „Už několikrát v životě, když mě čekala nějaká výzva, cítil jsem takové to šimrání kolem žaludku. Pokaždé jsem si z toho zapamatoval nějaký charakteristický moment. Z dnešního dne to bude zcela určitě obdiv k odvaze mojí ženy Evy. Nejen proto, jak právě zvládla svoje první větší veřejné vystoupení, ale hlavně proto, že je odhodlaná do něčeho takového se mnou vůbec jít. Ještě jednou díky, Evi,“ říká manželce za potlesku přítomných.

Na své vystoupení si vzal kravatu s malými lvy, emblém lva visí i na Písecké bráně. „Nejsme spokojeni s tím, jak v naší zemi dnes politika funguje. Od prezidenta po starostu poslední obce jsou politici voleni proto, aby sloužili lidem. Ne sobě, svým stranám nebo zájmovým skupinám. Zvykli jsme si bohužel hodnotit politiku a politiky podle příliš nízké laťky. Nemůže pro nás být přijatelné, že sice někdo krade a podvádí, ale míň než ostatní. Nebo že lže, ale ostatní lžou také. To nám přece nemůže stačit,“ říká Pavel a slibuje, že on by byl jiný. „Politika může být názorově ostrá, ale přitom slušná.“