Budou kosmonauti při cestě na Mars přezimovat jako medvědi?

Pomůže životní praxe medvědů lidstvu v cestě na Mars? Odpověď zní: není to jisté, ale NASA to ale zkoumá. Téma ve svém čerstvém vydání přibližuje „eklektický literární web“ delanceyplace.com, jehož editoři se tento týden ve svém pravidelném výběru ukázky z nějaké knihy trefili bezchybně do aktuálních časů.

Úryvek z deset let staré knihy spisovatelky Mary Roach Packing for Mars (Balíme na Mars) se dotýká dvou věcí, které se dějí právě teď: ve svých doupatech se začínají probouzet ze zimního spánku medvědi a na Marsu přistála s velkými průzkumnými úkoly lidská sonda Vytrvalost.

Co ty dvě události spojuje, je to, že plánovači lidských výprav na Mars projevují velký zájem právě o medvědí hibernaci, která by mohla rozlousknout řadu dosud neřešitelných obtíží delších vesmírných cest - pokud by ji bylo možné navodit u astronautů. Zdravotní dopady dlouhého pobytu v beztížném stavu jsou velké a připomínají zrychlené stárnutí: člověku řídnou kosti, má problémy se srdcem,  s udržením rovnováhy a poruchami zraku. Naproti tomu medvědi se po čtyř až sedmiměsíčním pobytu na zimním lůžku vynořují z doupat s kostmi stejně pevnými, jako měli před uložením k spánku.

A někteří vědci jsou přesvědčeni, že porozumění procesu medvědí hibernace by nám pomohlo k léčbě a prevenci osteoporózy. Jedním z nich je americký profesor biomedicínského inženýrství Seth Donahue, kterého ve své knize zpovídala Mary Roach. Podle něj kosti hibernujících medvědů řídnou stejně snadno jako kosti dlouho ležících pacientů nebo astronautů. Rozdíl ovšem je, že medvědí tělo dokáže separovat kalcium a další uvolněné kostní minerály z krve a „recyklovat“ je znovu do kostí.

Kdyby tuto dovednost medvědi postrádali, dosáhla by koncentrace uvolněného vápníku v jejich krvi během několika měsíců spánku smrtelných hodnot a žádný z nich by se už neprobudil.  „Takže vyvinuli tuhle recyklační metodu, díky níž neumřou. A výsledkem je skvělá ochrana kostí,“ říká Donahue.

Citovaný bioinženýr došel výzkumem k závěru, že za medvědí schopností obnovovat a léčit kosti stojí jejich hormon parathormon a dosavadní zkoušky na laboratorních krysách to potvrzují. Schopnost zastavovat řídnutí kostí například u těhotných žen má i lidský parathormon, nicméně u něj laboratorní zkoušky na zvířatech odhalily, že ve vyšších dávkách způsobuje  rakovinu, takže třeba v Americe je jeho užívání povoleno jen ženám, které vinou kostního řídnutí opravdu utrpěly zlomeninu, ale i pak jej mohou užívat pouze rok. Medvědí hormon zatím podobné negativní vedlejší účinky nemá, nicméně zkoušky jsou teprve v běhu.

Americký úřad pro letectví a kosmonautiky (NASA) se zimním spánkem medvědů zabývá ještě  z jednoho důvodu. Pokud by lidé dokázali tímto způsobem hibernovat – tedy dýchat se čtvrtinovou spotřebou kyslíku a šest měsíců v roce nic nejíst ani nepít – byla by to pro dvou až tříletou marťanskou misi docela úleva ve smyslu toho, kolik by se ušetřilo kyslíku, vody a jídla (tudíž váhy, a tudíž financí).

Mary Roach ve svém textu cituje nedávno penzionovaného biofyzika a zaměstnance NASA Johna Charlese, podle něhož debaty o výhodách hibernace se ve vesmírné agentuře „vedou léta a nikdy zcela neumřou - jen hibernují“. Sám Charles ale na tuto cestu příliš nevěří. „I kdybychom to dokázali nějak vyvolat, opravdu kvůli tomu seškrtáme zásoby pro tříletou cestu na Mars s lidskou posádkou?“ ptá se Charles. „Co když proces selže a všichni se probudí mnohem dřív? Kolik kyslíku a zásob musíte přibalit pro tuhle eventualitu? A co když to musí být tolik, že žádné šetření kvůli hibernaci vlastně nenastane?“

Dalším důvodem mluvícím spíš proti úspěchu hibernačních pokusů je to, že spící medvědi berou během hibernace všechnu potřebnou vodu a živiny z tuku, který si uloží do těla před odchodem do brlohu. Podle medvědího centra univerzity ve státě Washington medvědi vyživující se před hibernací jablky a jahodami a borůvkami zkonzumují denně jídlo vážící zhruba 40 procent jejich vlastní tělesné váhy.  To je u malého medvěda (lidské astronautí velikosti) zhruba 35 kilogramů jídla denně.

„Žít půl roku jen z tuku – byť vašeho vlastního – není pravděpodobně příliš zdravé, pokud na to váš organismus není uzpůsoben,“ cituje server Mary Roach. K čemuž patří fakt, že hibernující medvědi vykazují velmi vysoké hodnoty „špatného“ cholesterolu. Mají ovšem taky velmi vysoké hodnoty cholesterolu „správného“ - což zřejmě způsobuje, že nemoci srdce jsou mezi medvědy neznámou věcí.