Ve Smeru se rozhodli přiživit na Ježíšově příběhu

Bílá košile na sedadle spolujezdce. Na ní jasně červená, ještě čerstvá krev. Na druhé fotce pruhované sako s dírami po střelách. Špinavé, asi od prachu dlažby. A ještě třetí fotografie: někdo drží rukáv stejného saka, aby bylo možné vyfotit průstřel. V pozadí kachličky, zřejmě nemocniční. A několik nohou v černých lakovkách.

Takové záběry nám v neděli, jedenáct měsíců po atentátu, naservíroval ministr obrany Robert Kaliňák. Jelikož minimálně od dob kauzy Hedvigy Malinové (slovenské studentky maďarské národnosti, kterou měli v roce 2006 surově zbít slovenští nacionalisté a která byla následně, aniž byla věc vyšetřena, označena tehdejším ministrem vnitra Robertem Kaliňákem za lhářku a slovenskou prokuraturou obviněna z křivé výpovědi. Kaliňák se tehdy podobně jako teď postavil před televizní kamery a ukazoval studentčinu halenku – pozn. Respektu) víme, s kým máme co do činění, můžeme si být jisti, že nešlo ani o náhodu, ani o náhlé, spontánní rozhodnutí. Proč nám je tedy ukázal? A proč právě teď?

Jedno vysvětlení se samo nabízí. Blíží se Velikonoce. Statisíce občanů budou mít před očima vyobrazení trpícího Ježíše. Krvavé šrámy po bičování. Trnovou korunu. Ránu na boku, připomínající střelné poranění. A zmučený výraz Spasitele.

Myslím, že ve Směru se rozhodli na Ježíšově příběhu přiživit. Utrpení Roberta Fica a utrpení Ježíše Krista se mají v hlavách voličů (a voliček!) slít v jeden nerozlišitelný celek. Pokud se tak stane, budeme už jen krok od náznaků, že Robert Fico je tak trochu spasitelem slovenského národa.

Budou nám tvrdit, že pouhá skutečnost, že se politikovi stala strašná věc, je důkazem jeho svatosti. I když to samozřejmě není vůbec pravda. I špatným lidem se přece mohou stát špatné věci. 

Odlesky Ježíšova příběhu v kultuře a politice

Možná se vám zdá podobné vysvětlení přitažené za vlasy. Kopírování mesiášských motivů však vůbec není ojedinělé. Bývá osvědčeným receptem na úspěch, protože velikonoční příběh je v našich myslích zakořeněn opravdu hluboko. A nezáleží na tom, jestli jsme věřící, nebo naopak ateisté.