Proč Pellegrini (Fico) vyhrál a co z toho vyplývá pro Česko

Liberálně-konzervativní Slovensko se probudilo do těžkého rána. Fakt, že Robert Fico získává po ovládnutí parlamentu a sestavení vlády i post prezidenta, je pro stoupence demokratických principů tvrdá rána. A Fico měl v euforickém proslovu po vítězství Petera Pellegriho pravdu - tohle bylo referendum o vládě a většina hlasujících Slováků je spokojena s destrukcí právního státu a příklonu k Rusku. A přitom nepochybně to nejtěžší zemi teprve čeká. Kde hledat naději a co z toho vyplývá pro Česko?

Strach

Ivan Korčok ve svém povolebním projevu sugestivně prohlásil, že Peteru Pellegrinimu nikdy nezapomene, že z něj lživě udělali „kandidáta války“. Co nevyšlo Andreji Babišovi v českých prezidentských volbách, kdy tvrdil, že Petr Pavel pošle české muže do války, vyšlo Pellegrinimu. Slovensko je dlouhodobě pod tvrdou palbou dezinformací, které šíří slovenská vláda, ruská vláda a dezinformační média.

Jestli se v nějaké zemi podařilo otočit význam slov, je to právě na Slovensku. Ti, kteří pomáhají Vladimiru Putinovi, jsou prý mírotvůrci - a ti, kteří pomáhají napadené Ukrajině, jsou váleční štváči. Přitom válka může skončit ve vteřině, když Putin přestane vraždit a ničit Ukrajinu. Pellegrini pořád mluví o míru, ale nikde neříká, jak by měl vypadat, když se Rusko odmítá stáhnout.

Reportáž

Takže tedy Pelle na hrad

Jinými slovy tedy říká, že se Ukrajina má podrobit. Podle jeho argumentace se měl svět podrobit Adolfu Hitlerovi a byl by mír. Lidé by byli nesvobodní, ale byl by mír. Nejde ovšem jen o Ukrajinu. Fico a Pellegrini vedou nekonečnou dezinformační kampaň, neustále na někoho útočí, vyhrožují. Vytvářejí nekonečný proud strašení, které funguje. 

S jistou nadsázkou lze říct, že nejlepším komentátorem dění na Slovensku je Tom Nichols, který do časopisu The Atlantic píše o americké politice. Podobností je tu totiž překvapivě mnoho. Nichols popisuje situaci, kdy Trump zaplavuje společnost jednou šíleností za druhou: 

„To vše je nervující a vyčerpávající. Ale o to jde: Trump je úspěšný, protože se snaží, abychom použili nechvalně známý výraz Steva Bannona, "zaplavit prostor sra**ami". Trumpovi odpůrci jsou zmateni tím, jak se dopouští jedné nehoráznosti za druhou, a pokaždé se domnívají, že konečně - konečně - zašel příliš daleko. Bombardování veřejného prostoru pomatenými výroky a nebezpečnými hrozbami však není chybou, je to strategie.

Tím, že Trump a jeho tým zahlcují lidi množstvím a vulgaritou svých výpadů, snaží se vyřadit tu část našeho mozku, která dokáže rozlišit pravdu od fikce, dobro od zla. Cílem jeho kampaně je udělat z voličů morální zombie, které už nedokážou rozlišovat.” Lepší definici strategie Roberta Fica bychom těžko hledali. 

Proč ale lidé volí politiky, jako je Trump, Fico, Pellegrini? Pro své voliče ve skutečnosti tak moc neudělali. V jednom starším textu Nichols popisoval, jak liberální novináři a intelektuálové zaskočení šokujícími a agresivními výroky svých spoluobčanů byli „pevně přesvědčeni, že více naslouchání a empatického přitakávání dá za pár let věci do pořádku”. To se ale nestalo a neděje.

Podle Nicholse podcenili experti fakt, že voliči Trumpa míří svůj hněv ani ne tak k politikům, jako k té „druhé” Americe. „Tito voliči si nyní chtějí se svými spoluobčany vyřídit účty ne za to, co bylo provedeno Trumpovi, ale za to, co cítí, že bylo provedeno jim. Byli si jisti, že rok 2016 jim konečně přinese uznání a respekt, po kterém toužili. Místo toho s Trumpem dostali nikdy nekončící nášup výčitek od ostatních voličů, které zraňují jejich ego.”

Nichols říká, že „Trump z nich v mnoha ohledech rychle udělal hlupáky”, protože „jeho různé nešvary, selhání a možné zločiny je přiměly hledat stále bizarnější racionalizace, obhajoby neobhajitelného, které je oddělily od rodiny a přátel”. A že nyní s „jistotou vědí, že se na ně miliony lidí dívají svrchu - ne za to, kým jsou, ale za to, co tak hlasitě podporovali”.

Fenomén trestání druhé části společnosti zažívá řada západních zemí. A týká se to i Česka.

Slovenské specifikum

Je třeba ale také zmínit slovenská specifika. Peter Pellegrini by se nikdy nestal prezidentem, kdyby ho nepodpořili slovenští Maďaři. Sám to ve svém vítězném projevu zmínil. Je to úspěch Viktora Orbána, který roky investuje politický i finanční kapitál do jižních oblastí Slovenska. 

V maďarské televizi běžel i v době volebního moratoria rozhovor s Peterem Pellegrinim. Politici zastupující Orbánovy zájmy vedli kampaň za vítězství šéfa strany Hlas. Je to smutná zpráva, protože v minulosti byli maďarští voliči klíčovými spojenci demokracie na Slovensku. Je ale třeba dodat, že za změnu nálad si do velké míry mohou slovenští demokraté sami. Příliš na své maďarské spoluobčany zapomínali a příliš málo čelili Orbánově propagandě. 

Editorial

Vítězství Petera Pellegriniho posiluje Andreje Babiše

Je tu jistý paradox, že slovenští Maďaři pomáhají upevnit moc stran a politiků, kteří na ně v minulosti tvrdě útočili z nacionalistických pozic. Tahle strategie se jim ale z dlouhodobého hlediska nevyplatí. Pokud se bavíte s lidmi, čtete reportáže, sledujete zprávy, tak si nemůžete nevšimnout ještě jednoho klíčového specifika - vlivu covidové pandemie. 

Slovensko mělo jeden z nejvyšších počtů obětí na velikost populace. Tehdejší vláda Igora Matoviče zoufale selhávala, neustále měnila stanoviska, přístupy a vládl chaos. Tak se stalo, že ti, co viděli v pandemii nebezpečí, měli dojem, že stát a demokratické strany selhaly. Ti, co uvěřili konspiračním teoriím, že pandemie neexistovala, vyčítali demokratickým stranám a státu, že je omezovaly. Tak vznikl mix, který posílil frustraci ve společnosti a dojem, že všechno mělo být jinak. A tohle dokázal Fico osedlat dokonale.

V obklíčení

Na Slovensku už několik měsíců probíhá normalizace. Likvidování policistů, prokurátorů, státních zaměstnanců, veřejnoprávních médií… a to vše teď bude ještě akcelerovat. Ostatně Fico hned po vítězství Pellegriniho zaútočil na média, nevládní organizace a občanskou společnost.

Fico vzal buldozer a jede. Jeho strana a koaliční partneři pochopitelně nemají dostatek profesionálů, kteří by zvládli převzaté instituce. Ale to jim nevadí. Cílem je pozice obsadit, ne je dobře vést. Takže šéfem Tatranského národního parku se měl stát pytlák; oficiálně se tak nakonec nestalo, ale de facto ho řídí. 

Šéfkou dětského domu Bibiana se stala sousedka ministryně kultury. Když se ujímala funkce, vysvětlila svou kvalifikaci zaměstnancům takto: „Řekla nám, že má dvě děti a že pracovala v soukromé školní družině,“ popsala Denníku N Jana Michalová z Bibiany. Ve výčtu této destrukce odbornosti by se dalo pokračovat donekonečna. A zemi to samozřejmě poškodí. 

Tvrdé útoky nepochybně čekají média. Fico ví, že dnes je to více méně poslední síla, která mu komplikuje situaci. Proto nejsilnější média označil na nepřátelská, odmítá s nimi mluvit a neustále na ně útočí. Poslanec a poradce Roberta Fica Erik Kaliňák například oznámil na tiskové konferenci, že zadal šéfovi bezpečností služby (SIS), aby začala prověřovat novináře, včetně jejich účtů. Po kritice řekl, že to byl vtip, ale věří tomu málokdo. 

Co by měli Slováci dělat? Již citovaný Nichols americkým čtenářům poradil, že by se rozhodně neměli uzavírat do sebe. Platí to i pro Slovensko: „Způsob, jak ustát Trumpovy každodenní útoky na naše smysly, je brát je s odvahou, a dokonce s jistým stoicismem. Snaží se otřást naší důvěrou v demokracii a základní slušnost; zůstat angažovaný v občanském životě, klidný a nesnižovat se k takovým taktikám a rétorice, je v demokracii superschopností každého občana,” píše Nichols.

A co Češi?

Poučení pro Čechy číslo jedna je, že se opět ukazuje, že možné je vše, co dovolíme. Peter Pellegrini ještě před pár měsíci sliboval, že bude garantem prozápadního směrování země. Ve finále kampaně ale v některých výrocích předčil i Fica. Například volá po tom, aby na Slovensku byl slyšet i hlas Vladimira Putina, útočil na Čechy, Poláky, zrazoval Ukrajinu, přihlásil se k extremistovi Štefanu Harabinovi, který chce vystoupit z EU, NATO a podporuje ruskou válku.  

Je třeba pozorně sledovat, že Andrej Babiš se k Ficovi, Pellegrinimu ale i Orbánovi otevřeně přihlásil. Všechny podpořil v jejich kampani. Tím jasně říká, že je mu jejich vztah k demokracii, institucím, Rusku, médiím či Evropské unii blízký. 

Babiš se nechce přidat k Moskvě, ale jako muž bez vlastností nás tam může snadno dovést. A co hůř, může pomoci v oslabování Evropské unie, která je pro nás stále nejlevnějším garantem demokratického směřování. Právě v útocích na Unii si se svými východoevropskými partnery rozumí nejvíce. A pokud vyhraje ve Spojených státech Donald Trump, může se destrukční vlna šířit dál. Putinův sen by se tak naplnil.