Pochod pro život. Ale čí?

Pokud byl letošní Pochod pro život praktickým testem, nakolik veřejnou podporou pořádající organizace Hnutí pro život otřásl nedávný skandál s jejich výroky na adresu pomoci ukrajinským ženám znásilněným ruskými vojáky, pak jí sobotní akce nepřinesla úplně dobrou zprávu.

Zatímco na poslední předpandemické shromáždění v roce 2019 dorazilo zhruba deset tisíc lidí a stejný počet organizátoři očekávali i letos, podle odhadů policie pochodovaly poslední dubnovou sobotu pražskými ulicemi s hesly jako “Potrat není řešení”, ale i “Potrat je vražda” nebo “Gynekologové, nebuďte nájemnými vrahy!” asi tři tisíce lidí. Propad nakonec účastníky hlasité protestní akce s názvem Ať žije volba pořádané spolky Konsent či Ciocia Czesia inspiroval ke skandování otázky: “Proč je vás tak málo?”

Na třetinu se mohl počet účastníků pochodu samozřejmě zmenšit z nejrůznějších důvodů, během pandemie si lidé odvykli chodit na veřejné akce a roli mohly hrát další faktory. Nicméně jak Respekt nedávno popsal v obsáhlém textu, Hnutí pro život během několika týdnů přišlo o značnou část podpory, a to jak ze strany radnic, lékařských zařízení či známých osobností, tak z řad běžných sympatizantů, kteří se v minulosti se svými rodinami pochodů účastnili.

A jak ukázal rychlý průzkum názorů mezi účastníky, ti, kdo nakonec přišli, mají o reálných názorech hnutí poněkud zkreslené představy: “Ať se ženy samy rozhodnou, co dělat,” řekla autorce glosy jedna mladá žena a nechápala, v čem je její pohled v přímém rozporu s názorem organizace, kterou přišla podpořit. Nebo sdílejí pohled, že interrupce - nebo jiný umělý zásah do procesu početí - je nepřijatelná za jakýchkoliv okolností, tedy i po znásilnění ve válce. Jak řekl další z účastníků: “Znásilněná žena může mít trauma, ale zabití dítěte je větší zlo než její trauma.”

Tento postoj na závěr pochodu zopakoval předseda organizace Radim Ucháč - což je zajímavé proto, že jinak se snaží představitelé hnutí reálnou povahu svých názorů spíš zamlžovat. Podle Ucháče má mít “každé nenarozené dítě šanci žít”, a to “bez ohledu na okolnosti početí”. Jinými slovy - interrupce není přijatelná za žádných okolností. A ujistil všechny, kdo by měli pochyby o tom, jaké téma organizace považuje za stěžejní: “Nezajímají nás sexuální preference, gender a další témata. Naše téma jsou potraty.”

Bylo však rovněž zjevné, za čí životy se tady pochoduje a bojuje. Svědčila o tom záplava českých vlajek nad hlavami účastníků, která by za běžných okolností nemusela tolik znamenat, ale v aktuálním kontextu její demonstrativní použití značí vymezení vůči všeobecné pozornosti věnované válkou zmítané Ukrajině. A na Pochodu pro život to značilo přesně tohle.

Na fatálně ohrožené životy ukrajinských mužů, žen a dětí nepřišla řeč - stejně jako na tři sta tisíc uprchlíků, kteří aktuálně v Česku pobývají a většina z nich jsou právě matky s dětmi. Potřebují práci, ubytování, místo ve školce, psychologickou pomoc. Čeští ultrakonzervativci se možná strachují o “nenarozené děti”, ale již narození, válkou reálně ohrožení, traumatizovaní či jinak strádající Ukrajinci je jednoduše nezajímají.