O naději

Existuje-li hloupost, kterou se pyšní mnozí slovenští politici a jež ve mně vyvolává vždy znovu údiv, že je vůbec možná, musí přece existovat i moudrost, která ve mně vyvolá úžas nad schopnostmi lidské mysli.

Když se pronikavý intelekt vloží do služeb filozofie, vzniká moudrost, která drží tento svět v rovnováze. Právě jsem dočetl knihu britského filozofa Philipa Goffa s názvem Why? The Purpose of the Universe

(Proč? Účel vesmíru), neboť měla pochvalné recenze ve světových médiích. Autor přináší útěchu v moudrosti a v přesvědčení, že se nemýlíme, pokud cítíme, že je správné směřovat k dobrému. Vesmír totiž má vědomí a jeho vznik má svoji příčinu.

Začněme jednou z nejpalčivějších otázek křesťanů, kterou si spolu s nimi kladu i já, když přemýšlím například o utrpení Ukrajinců: Existuje-li všemohoucí a dobrotivý Bůh, proč dopustil ve světě tolik zla? Philip Goff popisuje tisíce let trvající debatu na mnoha stranách, ale já ji zkrátím do dvou vět.

Již v bibli mluví svatý Pavel o tom, že Bůh je tak nekonečně moudrý, že my lidé nikdy nebudeme schopni pochopit jeho záměry. Současný křesťanský filozof Alvin Plantinga vysvětluje přítomnost zla v našich životech tak, že Bůh má jistě dobré důvody, proč dopouští naše utrpení a bolest, ale my prostě nevíme, jaké ty důvody jsou.

Philip Goff přísnou logikou dochází k jinému závěru: Má-li náš vesmír stvořitele (tedy Boha), ten buď není úplně všemocný, nebo není úplně morální. Jinými slovy – s velkou pravděpodobností Bůh, jak si ho představují věřící křesťané, neexistuje.

To však neznamená, že náš vesmír je morálně chladný a že naše schopnost rozeznávat hodnoty dobra a zla je iluzí. Vesmír má totiž s velkou pravděpodobností vědomí a byl stvořen s cílem, že zde vznikne život, aby se mohl vyvíjet k dobrému.

Pokud vám to zní jako čistá ezoterika, která se prakticky neliší od náboženství, Goff vás vyvede z omylu. Tato představa o vesmíru se opírá o kvantovou fyziku a vychází z velmi působivých logických argumentů, přičemž využívá teorii pravděpodobnosti (tzv. Bayesovu větu), která je dnes jedním ze základních nástrojů moderní vědy.

Je to natolik přesvědčivá kombinace, že ve filozofii dnes tato myšlenka převládá, ačkoli to zní možná divně. Tak či onak, představa, že realita, ve které žijeme, by mohla být na základní úrovni tvořena „vědomím“, je v současnosti brána velmi vážně. To, že nepronikla do běžné debaty například v médiích, je dáno „kulturním odporem“, který má kořeny v osvícenství. Po staletí stála věda na předpokladu, že fyzikální zákony jsou přísně neosobní a bez účelu.

„To se však změnilo,“ píše Goff, neboť důkazy o existenci vědomého vesmíru jsou zjevné. Jenže naše kulturní vědomí má tak silnou setrvačnost, že bude trvat možná padesát let, než dojde ke změně myšlení většiny.