Máme rádi (slabého) Ivana Bartoše

Mám kamarády u německého Stuttgartu. Znám se s nimi třicet let a vím, že celou tu dobu volí Zelené. A nejen to: chtěli by, aby Zelené volili i jinde v Evropě. Pravidelně se mě tedy ptají, kdy se i v Česku Zelení konečně zvednou z popela. Odpovídám, že nevím, ale že naši „Zelení“ jsou vlastně Piráti. Odpovědí bývá nedůvěřivý úšklebek.

Tomu rozumím. Piráti v Německu se nikdy nevymanili z pozice malé radikální partičky, která se dostala jen do čtyř zemských parlamentů (nejvíc v Berlíně) a spadá tam do kategorie politického bizáru. Český pirátský příběh je ovšem jiný a skutečně se docela podobá příběhu německých Zelených.

Ti v osmdesátých letech, kdy se dělili na „fundis“ a „realos“ (fundamentalisty a realisty), neřešili tolik pravo-levé dělení, ale spíše fungování strany. Tedy nakolik mají být normálním nudným politickým uskupením nebo spíš zkoušet něco jiného. Mezi mladíky, kteří v počátcích zasedali v parlamentních lavicích v džínách a s dlouhými vlasy (to bylo tehdy vnímané jako provokace, fakt), proto vítězily netradiční stranické koncepty.

A tak měli Zelení dělenou moc mezi tři stranické předsedy, tři šéfy poslanecké frakce a pravidlo, že poslancem či poslankyní mohou být členové strany pouze jednou. I oni ale časem poznali, že je dobré držet v parlamentu určitou personální kontinuitu, počet partajních předsedů seškrtali na dva a celkově jsou docela normální partají.

Pomiňme nyní skutečnost, že čeští Piráti mohou mít stěží tři šéfy parlamentní frakce, když mají jen čtyři poslance. Zajímavější je, jak vytrvale hýbe i stranou Ivana Bartoše spor o míru normálnosti. Přitom armáda skeptiků v médiích a na sociálních sítích se zpočátku s nástupem českých Pirátů strachovala, zda nebudou moc marxističtí, příliš proti NATO nebo – nedejbože – proti trhu bez přívlastků.

To ustoupilo, protože Piráti jsou natolik konvenční, že to vydá na nejvíce chváleného ministra zahraničí v porevolučních dějinách nebo na rekordně dlouho sloužícího předsedu, který se v rozhovorech hrozně diví otázkám, jestli Piráti neodejdou z konzervativní vlády, v níž zasedají. Zkrátka i čeští Piráti mnohem víc než ideologický profil řeší fungování své strany, především otevřenost směrem k veřejnosti a fungování své politické speciality – internetového fóra.