Proč Rakušanovi nevyšla nabídka na „mobilizaci spoluprací“

„Neútočme na sebe. Mobilizujme spoluprací,“ objevilo se v minulém týdnu na sociálních sítích politiků z hnutí STAN v reakci na prohlášení premiéra Petra Fialy, že jen on může porazit Andreje Babiše, kterým si šéf koalice Spolu řekl výslovně o hlasy voličů Starostů a Pirátů. Jistá podrážděnost v reakci Starostů trochu překvapila, protože uplynuly jen dva týdny od chvíle, kdy jejich lídr Vít Rakušan vyhlásil se sloganem „Starostové do čela“ ambici být premiérem a získat více než 15 procent hlasů – což je ve své podstatě stejné jako Fialova deklarace, jen řečeno méně napřímo.  

Už minimálně poslední čtyři roky je totiž z průzkumů jasné, že se tady voličské hlasy mezi „vládním“ blokem (koalice Spolu, hnutí STAN a Piráti) a „opozičním“ blokem B (ANO, SPD, Stačilo!, Sociální demokracie a nově Motoristé) prakticky nepřelévají, přelivy jsou minimální, statisticky nevýrazné. Pokud tedy některá ze stran stejného bloku veřejně vyhlašuje chuť získat více hlasů, než v současné době má, jinak než přesunem voličů od jiné „spřátelené“ strany to nepůjde.  

Motiv spolupráce se u Rakušana v posledních měsících opakuje pravidelně, před pár týdny se pokusil dotáhnout na neformální schůzku „u piva“ jak Petra Fialu, tak šéfa Pirátů Zdeňka Hřiba, aby si potvrdili, že nikdo z nich nepůjde vládnout s Babišem, a deklarovali tak možnou budoucí spolupráci. Zapadá to do snahy STAN vést kampaň jinak, pozitivně. 

Lídr Pirátů však nedorazil, ostatně nemá proč, Piráti už více než rok nejsou ve vládě, ze které navíc odešli po ministerském neúspěchu svého tehdejšího předsedy Ivana Bartoše s pocitem ponížení. Hřib tak nemá důvod se příliš objevovat po boku Fialy a Rakušana. Roční vládní absence je v současnosti zřejmě nejslibnější karta v rukou Pirátů pro zisk váhajících voličů a z jejich pohledu by bylo nepochopitelné, kdyby ji dobrovolně odhodili pod stůl.