Kalouskova hra na odcházení

Končí ten Kalousek, nebo nekončí? Otázka, kterou vyvolalo poněkud nejasné nedělní oznámení veterána české politiky, dostává po pár dnech jasnější obrysy. Spoluzakladatel TOP 09 možná nebude kandidovat do příští Poslanecké sněmovny, pořád má ale zjevně pocit, že bez něj to v nejvyšší politice nejde.

Miroslav Kalousek je jedním z lidí, u nichž nikdy nebude snadné vyhodnotit, jestli své vlastní straně víc prospívají, nebo škodí. Zjevný talent a nedostižné zkušenosti mluví pro první možnost, výrazná nepopularita za liniemi TOP 09 pro tu druhou. Můžeme si nakrásně říkat, že Kalousek je v politice něco jako relikt minulého desetiletí a odejít měl už dávno. Zároveň je svízelné takové tvrzení opřít o solidní argumenty. Ve volbách Kalousek stále boduje lépe, než mnozí jeho konkurenti a když někdo hledá, kdo by uměl oponovat Babišovi a jeho lidem, případně je usadit jemnou ironií, na Kalouska je stále spoleh.

Lépe je dokladovatelné to, že Kalousek s Karlem Schwarzenbergem minimálně zpočátku budovali TOP 09 jako elitářský spolek bez zájmu širší členskou základnu, z níž by se dnes lépe vybírali lidé do vedení nebo regionální politiky, z níž TOP 09 pomalu, ale jistě mizí. Je také naivní si myslet, že i ten nejobratnější politik tady dokáže dominovat stranické politice déle, než dejme tomu dvě volební období. Nedokázali to ani Zeman ani Klaus a Kalouskovi příznivci si stěží mohli vážně myslet, že se v tom jejich favoritovi povede lépe.

Sám Kalousek ovšem nepřestává budit podezření, že trpí pocitem nenahraditelnosti či alespoň pocitem, že pořád umí politiku ze všech nejlíp. Vysvětlení, které nabídl při oznámení svého odchodu z parlamentu, totiž že tím jednak dokáže absenci osobních ambicí a také že díky zkušenostem spoustu lidí zná a mohl by se s nimi umět na spojení pravice domluvit, nezní obzvlášť smysluplně. Pokud se má pravice spojovat, nepotřebuje nutně asistenci nebo dokonce neformální vedení od lidí, kteří “všechny znají”. Spíš potřebuje takové, kteří umí nabízet kompromisy a domluvit se, a v tom Kalousek nevyniká.

Rozpaky budí i samotná idea Kalouska coby dobrovolnického vyjednavače. Jako předseda poslaneckého klubu, jinak ale bez další stranické funkce, neměl mandát vést jednání o volební spolupráci. Jako ten, kdo “má zkušenosti a nemá žádné osobní ambice” (jde to vůbec?) si sám “mandát” vytváří, minimálně ve svých očích. Bez pověření vlastní strany a jiných stran bude domlouvat něco, co ještě jako předseda domluvit neuměl, případně co pomáhal rozbít (koalice se STAN).

Euro počká

Viděno optikou TOP 09, Kalousek by možná udělal lépe, kdyby odešel z politiky úplně, ne pouze trochu, a nevytvářel dál dojem vlastní nepostradatelnosti. To totiž vytváří dojem, že spíš než odcházení jsme svědky přebírání iniciativy: “ten, co všechny zná” je opět ve středu pozornosti a už oznamuje, kdo s kým se má spojovat a koho je potřeba tak trochu očernit. V úterním rozhovoru pro iDnes totiž Kalousek sdělil, že TOP 09 by se měla před volbami dohodnout na koalici s ODS a lidovci, ne s “progresivně levicovými” Piráty a ne se STAN. Co si o tom myslí skutečné vedení TOP 09, není zřejmě důležité…

Iniciativa je samozřejmě podstatou politiky a bylo by divné, kdyby Kalousek jen seděl a koukal, jak Babiš sahá po vítězství. Stejně tak má Kalousek právo na vlastní názory i jejich sdělování, sám ale musí vědět, že jeho výroky týkající se tak důležité a citlivé věci, jakou je formování protibabišovského volebního bloku, budou vždy cosi jako těžkotonážní granáty, které za sebou nechávají v krajině spoušť a je s nimi proto třeba šetřit. Kalousek ale stále působí, že i “bez osobních ambicí” i tak dost myslí sám na sebe.

Pokud chce ale demokratická opozice uspět a zformovat blok či bloky, které vyvedou Babiše z klidu, měla by tyhle Kalouskovy manévry pojmout spíš jako drobnost. Jestli nechce opozice nechat Babiše přizpůsobovat stát potřebám holdingu další čtyři, možná osm let, navíc s pomocí komunistů a fašizujících stran, musí se pro potřeby voleb spojit. Všechny programové rozdíly včetně těch spojených s EU mohou jít na čas stranou, euro stejně zatím nemá šanci. V praxi jde pouze o technický problém, jak obratně zformulovat volební program, jaké otázky odsunout na později a jaké akceptovat.

Přitom v jedné věci má Kalousek pravdu: nejméně pravděpodobně vypadá spojování pravice s Piráty, kteří už mnohokrát řekli, že chtějí jít vlastní cestou, což také se solidními výsledky dělají.