Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Komentáře

ANO vyslalo do voleb krále konfliktu a prokazuje státu věrolomnou službu

Hejtman Vondrák a primátor Macura udeřili odmítnutím Babiše jako prezidenta hřebík přímo na hlavičku

Andrej Babiš během zastávky jeho kampaně. • Autor: Milan Jaroš
Andrej Babiš během zastávky jeho kampaně. • Autor: Milan Jaroš

Byla to možná nejtrefnější politická poznámka, jakou jsme zatím od vlivných členů ANO slyšeli. Hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák a primátor Ostravy Tomáš Macura shodně tento týden prohlásili, že se Andrej Babiš podle jejich názoru nehodí na pozici prezidenta, a proto ho nebudou volit.

„Doba chce někoho, kdo bude příkopy zahlazovat, a ty jsou velmi hluboké. Neříkám, že někdo další z kandidátů toho bude schopen, ale myslím, že to není funkce pro Andreje Babiše. Bude to chtít výrazně větší noblesu a toleranci k tomu, co říkají ostatní,“ prohlásil Vondrák v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Zřejmě si nelze dělat velké iluze o tom, že by výroky obou známých a velmi úspěšných politiků ANO ovlivnily kdovíkolik voličů. Jedno je na nich ovšem důležité zcela jistě: a sice to, jak velmi trefně vystihují jeden z nejpozoruhodnějších aspektů letošních voleb. Konkrétně to, že ANO posílá do boje o prezidenta člověka, který možná úplně nejvíc rozděluje českou společnost.

Může to znít banálně, ale zkusme si to krátce rozebrat. Prezident nemá mnoho pravomocí ani praktických úkolů. Jeho neformální moc je však obrovská. Má v podstatě neomezený přístup do médií, o jeho návštěvu v regionech bývá velký zájem a má teoreticky přístup k jakémukoliv světovému státníkovi. Může tedy zásadním způsobem pomáhat udržovat stabilitu, která je základem ekonomického i společenského úspěchu. Anebo naopak - může tuto stabilitu rozbíjet.

Andrej Babiš může mít své silné stránky, které jeho kritici přehlížejí, o tom se teď nemá smysl dohadovat. Ale jednu věc prostě nelze pominout: od svého vstupu do politiky se s jeho osobou pojí obrovský konflikt, který zasahuje celou zemi. S ním do politiky přišel, když chtěl odstavit od moci - jak říká - polistopadový kartel, a s ním celé roky přistupuje k demokratickým institucím. Jednou k parlamentní „žvanírně“, podruhé k justici, která si ho dovolila stíhat a soudit, potřetí k samotnému rozhodování ve svobodných volbách, z nichž vlastně ten jeho „kartel“ vzešel.

Pokud chtělo hnutí ANO demonstrovat elementární úctu k prezidentské funkci, mělo ctít její konsenzuální charakter a poslat do voleb kohokoliv ze svých členů a sympatizantů, kdo by nebyl spojen s deset let dlouhým politickým konfliktem a nevyvolával u poloviny voličů tak velký odpor.

Vlastně každé ze zvažovaných jmen jako Karel Havlíček, Alena Schillerová nebo Martin Stropnický by takovým kandidátem a kandidátkou bylo. A takovými kandidáty, odloučenými od každodenní politiky a jejích bitev, jsou i Petr Pavel nebo Danuše Nerudová. V tom je vlastně jejich velká přednost. „Polistopadový kartel“ ani „pražská kavárna“, abychom zůstali u jazyka, jemuž ANO rozumí, nevnucují společnosti své jednoznačné favority hýčkané dlouholetým poplácáváním po zádech. Posílají do volby lidi kompromisu. ANO ale jakoby tohle pojetí kompromisu neznalo a trvá na Babišovi, který má ze stranického poplácávání prodřené sako.

Je to věrolomně sobecká služba, kterou teď ANO našemu státu prokazuje.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].