Vánoce s Františkem

„Nový papež nezastaví úbytek věřících na Západě ani nenaplní stále prázdnější kněžské semináře. Ale může svému úřadu vrátit to, co v posledních letech tak zoufale postrádal. Totiž smysl.“ Těmito slovy jsme letos v únoru komentovali začátek konkláve, na němž kardinálové v Římě vybírali nástupce Benedikta XVI.

Výsledek volby zaujal tím, že nástupce německého teologa pochází ze třetího světa, ale jinak nikdo moc nevěděl, co od argentinského kardinála Jorge Bergoglia vlastně čekat. Dnes je jasné, že papež František předčil všechna očekávání. Rok 2013 tak možná zůstane v paměti nejen jako ten, kdy ho časopis TIME zvolil osobností roku. Může být i rokem, kdy katolická církev po letech úpadku začala nacházet své místo v postmoderním světě.

Srdcem na YouTube

František vyniká ve dvou ohledech. Snad každý druhý týden udělá něco, čím strhne pozornost světových médií. A navzdory vytrvalé mediální přízni se přitom nezdá, že by je činy nebo výroky byly motivovány snahou se zviditelnit. Je okouzlujícím způsobem prostý a spontánní, zároveň hlásá a prosazuje aktuální a srozumitelné hodnoty opřené stejně tak o evangelium jako životní zkušenost pastora z chudé země.

Dlouhá léta se katolická elita potýkala s komplikovaným dědictvím morálních a sexuálních dogmat, která se velmi obtížně pasovala na dnešní dobu a zajišťovala nejstarší křesťanské církvi stále menší popularitu a horší reputaci. Zdálo se, že pro stromy svých předsudků není schopna vidět les svého poslání.

Až budou jednou příslušní zmocněnci hledat Františkovy zázraky, možná tím největším shledají fakt, jak snadno dokázal František tuhle hluboce zakořeněnou mentální úzkost z moderny opustit. Jak snadno dokáže setřepat moralistický balast a jak jasně dokáže z dva tisíce let staré tradice vytáhnout to podstatné - ukázat, že křesťanská láska k bližnímu a rovnost všech lidí jsou stále překvapivě čerstvé myšlenky.

Ukazuje, že pravým smyslem spirituality je překonávat hranice, ne je vytvářet. 

František to dělá tak, že je žije. V drobných epizodách na náměstích, ulicích a v chrámech, které se v řádu několika minut objevují natočené na YouTube, nebo se rozletí do světa prostřednictvím agentur. Omyje nohy muslimské ženě, nechá ve svém křesle sedět neposedného chlapečka nebo obejme hlavu znetvořeného muže. Ukazuje, že pravým smyslem spirituality je překonávat hranice, a ne je vytvářet. Je hvězdou digitálního věku právě proto, že z něj cítíme, že nezaměstnává PR poradce pro sociální média, ale jedná ze srdce.

Reforma stylu

„Nezměnil slova, ale změnil hudbu,“ charakterizuje časopis TIME devět měsíců Františkova pontifikátu. Papežova skromnost a tolerantnost mu zajišťují globální popularitu i mezi nekatolíky, ale skeptici poukazují na to, že zatím není jasné, zda se církev pod jeho vedením skutečně změní. Zatím si i tady vede dobře, pustil se do očisty vatikánské banky, sestavil komisi pro vyšetřování sexuálního zneužívání v církvi a jeho výroky ohledně homosexuálů nebo spásy pro nekatolíky rovněž znějí jako přísliby otevřenějších časů.

Výsledek je nejistý; papež může narazit na řadu překážek, protivníků i vlastních konzervativních názorů – například v otázce povinného celibátu kněží se nezdá být příliš nakloněn změně. Dá se ale říct, že i kdyby se František nestal kýženým reformátorem, historickou úlohu pro svou církev sehrál už teď.

Pochopil, že šéf katolíků má díky mimořádnému globálnímu postavení jedinečnou možnost ovlivňovat hodnoty téhle planety. Že osobní příklad je nejlepším způsobem, jak to dělat. A že pokud má být křesťanství živé, mělo by být spíše přitakáním mnohotvárnému životu než jeho cenzurou.