0:00
0:00
19. 11. 20133 minuty

Mnichov neolympijský

Proč obyvatelé v referendu, zda má jejich město usilovat o zimní olympijské hry v roce 2022, odpověděli dosti přesvědčivým "ne"

Pořádat olympiádu se zdá být skvělý nápad. Hostitelskému městu po ní zůstanou opravené ulice, fasády a zbrusu nové tramvaje zastavující na zbrusu nových zastávkách. Pohled do olympijského účetnictví navíc ukazuje, že když se tahle sportovní monstrakce plánuje s rozvahou, dřív nebo později – a spíš dřív – se ohromné náklady hostitelům do pokladny vrátí. Zkrátka dobrý obchod.

Ale nemusíme mluvit tak přízemně. „Ve stínu olympijských kruhů, kolem olympijského ohně“ - jak říkávají při patetických úvodních ceremoniálech sportovní komentátoři -  „se sejdou lidé všech kontinentů, aby spolu soupeřili v duchu fair play a podle Coubertinova hesla „rychleji, výše, silněji“.

↓ INZERCE

Jestli se chce pozemšťan ještě někde humanisticky dojmout, olympiáda je ideální příležitost. Město je na několik dní centrem dojatého světa; aspoň toho, kam dosáhnou televizní vysílače. Proto o olympiádu tolik měst usiluje. Proto jejich delegace při vyhlašování budoucích pořadatelů tak freneticky jásají, když uspějí, a proto se tak autenticky hroutí, když ne. Protože uspořádat olympiádu se zdá být přímo báječný nápad.

Mnichované si to však nemyslí. Předminulý týden v referendu na otázku, zda má jejich město usilovat o zimní hry v roce 2022, odpověděli dost přesvědčivým „ne“ se skóre 54:46. Jak je to možné? Asi nikdo nepochybuje, že by Bavoři své hry připravili pečlivě a s rozvahou. Byla by to úhledná, spořádaná a výdělečná událost. Ovšem obyvatele Mnichova, jednoho z nejblahobytnějších evropských regionů, zjevně příliš nevzrušíte příslibem infrastruktury, přílivu dalších eur do městské pokladny a vůbec dobrého obchodu.

A co Coubertin, fair play, lidstvo? Právě o nich referendum podle iniciátorů bylo. Nejbližší zimní hry se pořádají v ruském Soči. Všichni vědí, že jsou ukázkovým příkladem korupce, že sportoviště staví – sentimentální Evropě za rohem – dělníci v otrockých podmínkách. A že pořád není jisté, zda si nadšený vítěz nepůjde si sednout do basy, když políbí svého partnera stejného pohlaví.

Takhle by bavorská olympiáda jistě nevypadala, ale ona honosná slova se tím zdají být poněkud znedůvěryhodněna.  A Mnichované zjevně nemají o takový „dobrý obchod“ zájem. Jejich „ne“ není bavorská pohodlnost – to bychom od státu, který před sedmi lety pořádal mistrovství světa ve fotbale, a obyvatel Garmisch Partenkirchenu, kteří jsou na každoroční zimní šrumec víc než zvyklí, asi nečekali. Je to odmítnutí olympijských her tak, jak dnes vypadají.

Čili to vlastně svého druhu pohodlnost je; pořádat takovou olympiádu zkrátka nemají zapotřebí. Už ne Coubertin ani lidstvo, ale byznys a politické nadbíhání pochybným mocným. Rádi olympijské hry uspořádáme, řekli svým hlasováním mnichovští občané. Ale až budou mít s olympiádou zase něco společného.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].