Dohoda s Íránem je lepší, než se čekalo

Jenom největší optimisté očekávali, že z jednání ve švýcarském Lausanne mezi Íránem a státy mezinárodního společenství (USA, Čína, Rusko, Francie, Velká Británie, Německo a EU) vzejde něco jiného než poloprázdné a vágní prohlášení slibující, že se země nakonec dohodnou. Mnozí dokonce předpokládali - a někteří doufali - že se celé jednání zhroutí. Výsledek ale předčil očekávání. Výsledný dokument je poměrně detailní a je z něj cítit snaha obou stran skutečně dospět k finálnímu řešení sporu o íránský jaderný program.

S čím tedy vyjednavači po několikadenním finiši přišli? Plán zablokuje obě potenciální cesty, kterými by Írán mohl dosáhnout jaderné zbraně. Země sníží počet centrifug sloužících k obohacování jaderného paliva z dnešních 19 000 na zhruba 6 000 a přestane k obohacování používat téměř nedobytnou továrnu ve Fordow. Obohacovat se bude pouze v Natanzu, s malým počtem starých nevýkonných centrifug a na koncentraci 3,67 procenta, z níž nelze jadernou zbraň sestrojit.

Dohoda je v každém případě průlom. O kompromis se pokouší hluboce znepřátelené strany, které si na počátku jednání absolutně nedůvěřovaly.

Druhá cesta vede přes těžkovodní reaktor a plutonium. Írán souhlasil s tím, že reaktor v Araku bude přebudován podle plánů mezinárodního společenství tak, aby nemohl produkovat plutonium použitelné k výrobě zbraní. Další detaily dohody jsou dostupné zde.  Klíčem ke všemu je samozřejmě kontrola. A ta by měla být bezprecedentní: inspektoři by měli mít přístup k celému procesu od uranových dolů až po zmíněná zařízení.

Pokud by se podařilo vše do konce června doladit a smlouva vstoupila v platnost, ustrne Írán minimálně na deset příštích let (některé části ale platí patnáct nebo i pětadvacet let) v situaci, kdy mu bude dokončení vývoje jaderné zbraně trvat alespoň rok. Mezinárodní společenství věří, že při dohodnuté míře inspekcí je to dost času na to, aby byla případná nečistá hra ze strany Teheránu (a Teherán již v minulosti podváděl) odhalena.

Všechno samozřejmě visí na detailech - a ty se budou v následujících měsících dolaďovat. Dohoda se snadno právě na nich může zaseknout a zhroutit. Známé rčení, na něž se ve čtvrtek odvolal i Barack Obama během vystoupení před Bílým domem, zní: “Nic není dohodnuto, dokud není dohodnuto všechno.“

Dohoda je ale v každém případě průlom. O kompromis se pokouší hluboce znepřátelené strany, které si na počátku jednání absolutně nedůvěřovaly. Írán musel splnit několik ověřitelných podmínek a skutečně to udělal. Z dohody je cítit prolomení ledů.

Ne všichni jsou ale nadšeni. Izraelský premiér Netanjahu s dohodou nesouhlasí a zdroje z jeho okolí ji označily za “historický omyl”. Hlavní rozpor je v tom, že Írán nadále zůstane zemí s jaderným programem, byť by měl být - stejně jako v případě dalších států - určen k mírovým účelům. Na straně izraelského premiéra jsou američtí republikáni, zároveň se scéna štěpí i v samotném Izraeli, kde představitelé opozice v nedávných volbách -  Tzipi Livni a Isaac Herzog -  úsilí mezinárodního společenství podpořili.

Odpůrci stávající dohody tvrdí, že při zachování současných sankcí je možní tlačit Írán dál ke zdi a dosáhnout nakonec úplného zrušení jeho programu. Argumenty proti tomuto názoru si můžete přečíst v novém vydání Respektu z pera amerického komentátora Fareeda Zakarii.