Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Jeden den v životě

Štastný ramadán

Dneska mě čeká prometric test - zdravotnická zkouška, abych v Saúdské Arábii, pracovala legálně

O ramadánu se pracuje jinak než po zbytek roku
O ramadánu se pracuje jinak než po zbytek roku

Budík zvoní v 8.45, hned ho vypínám a vstávám. Vstává se mi dobře, i když pouze po necelých sedmi hodinách spánku. Dneska mě čeká Prometric test – zdravotnická zkouška, abych zde, v Saúdské Arábii, pracovala legálně.

Rychle do koupelny, snídaně, připravit si nějaké jídlo do práce, aby nebyl hlad. Co na sebe? Zkouška se koná v diplomatické čtvrti, kde žena nemusí nosit abáju, takže volím sukni a pěknou halenku. Pusu na rozloučenou manželovi, který zatím vstal. Koukám z okna naší vily, auto už čeká, takže hurá ven. Počasí nezklamalo, horko, sucho, slunce pálí, ve stínu je 40 ºC.

Na silnici plno aut, často stojíme v zácpě. Jak to? Vždyť je ramadán, kdy dopoledne většina lidí spí… A, před námi je autonehoda, tak asi proto. Vjíždíme do diplomatické čtvrti hlídanou vojáky, je zde čisto, všude palmy, zelená tráva, okrasné rostliny – trochu jiné „město“ než okolní Rijád.

Před budovou Saudi Commision for Health Specialties odvážně vystupuji s abájou v ruce. Všude Arabové, pouze chlapi, koukají, takže si ji raději obleču. Dostávám pořadové číslo a čekám. Spolu se mnou zde čekají dvě Filipínky a paní odněkud z Indie. Moje číslo na světelné tabuli bliká, vcházím dovnitř, předtím si ale musím odložit kabelku ve skříňce.

Předkládám papíry z práce, igamu – místní občanku. Arabka ji zkoumá a zapisuje do počítače. Po chvilce se ptá, jestli jsem z „číky“ (arabsky Czech Republic), přikyvuji. Prosí, ať jí Czech Republic vyspeluji. „Sí“ – mačká písmeno S. Vzdávám speling a ukazuji jí na klávesnici písmeno C.

Poté fotka, otisky prstů a můžu jít na zkoušku. Ta probíhá na počítači, v místnosti nás snímají kamery, je zde ticho, nikdo ani nešpitne. Máme na ni dvě hodiny, otázky mi přijdou celkem lehké, to bych mohla udělat… Po zmáčknutí posledního tlačítka obrazovka na chvilku zčerná a pak na mě vyskočí výsledky a čtu – Pass. Skvělé!

Mám hlad a tak jdu na toaletu, kde si vytáhnu pití a svačinu a najím se. Na veřejnosti nesmím, je ramadán, muslimové se přes den postí a nemuslimové jim nejspíš  nemají dělat chutě.

Volám řidiči, že mám po zkoušce. Pracuji na soukromé rehabilitační klinice pro ženy a děti, dnes tam přijíždím o hodinu později než normálně. Kolegyně mi gratulují, ptají se, jaké to bylo, odpovídám a jsem ráda, že už se nemusím učit. Čeká mě šest pacientů a pak pauza. O ramadánu se pracuje jinak než po zbytek roku, dvě směny po čtyřech hodinách. S pacienty se domlouvám arabsko-anglicky, občas zapojím pantomimu.

Po 16 hodině jedeme zpět do coumpoudu. S manželem obědváme, potom si bereme plavky a hurá do bazénu! Ještě zaskypovat domů, připravit večeři, navečeřet se, obléci se a opět zpět do práce. Směna trvá od devíti večer do jedné hodiny ráno. Pobíhá tu plno dětí – pacientů, ale i jejich sourozenců, nikdo nevypadá, že by byl unavený. Možná tak pracovní personál…

Do postele se dostávám chvíli před druhou hodinou. Už aby ten ramadán skončil a mohli jsme pracovat v normálních osmihodinových směnách. A také se mohli před pacienty napít, obchody budou otevřeny normálně… Ale i tak jsem za tuto arabskou zkušenost ráda.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].