Na Pamír!

Budíme se ještě za tmy. S čelovkou na hlavě si rychle balím věci, čistím si zuby ve sprše – kohoutku se studenou vodou v úrovni kolen - a k snídani likviduji zbytek melounu. Nad Dušanbe svítá a my opouštíme dům, který nám byl propůjčen k dvoudennímu přebývání. A že je Ramadán, tak bezplatně.

S batohy ztěžklými zásobami na následující dva týdny v horách procházíme bazarem Varzob. Trhovci mžourají a rovnají ovoce a zeleninu do úhledných pyramid. Bramborové placky se teprve začínají smažit. Trolejbusem se necháme odvézt na druhou stranu předlouhé Rudaki Avenue.

Procházíme vozovým parkem a zastavujeme u nejhorší mašiny – stará dvanáct set trojka, modrá kráska, která nás odveze stovky kilometrů do Khorogu, hlavního města autonomní oblasti Horní Badaschšán. Řidiči ostatních aut, terénňáků s náhonem na 4 kola, se na nás chodí dívat, ukazují si a smějí se. V nepříjemném davu tedy tlačíme batohy kam se dá, a pak se uskladňujeme s dalšími Tádžiky, jejich zavazadly, jablky a podobně na malé nepřipevněné dřevěné sedačky dovnitř do auta. Už dávno jsem pochopila, že žádné auto ve střední Asii neodjede, dokud není po střechu plné.

Silnice jsou v katastrofálním stavu, stará sanitka také. Co chvíli zastavujeme, rozjíždíme se točením klikou a druhý řidič nalévá při jízdě do chladiče vodu z kanystru, který teče – byl odložený tak nešikovně, že ho propálil vařící se motor. Dokud jedeme ještě po jakž takž cestě, debatujeme o tom, co nás čeká. Iskhasim, který bude v sobotu zaplaven afgánskými trhovci - přecházejí hranice, aby obchodovali s Tádžiky. Vesnice Wakhan koridoru, cesta přes pěti tisícové sedlo s výhledem na sedmi tisícové vrcholky hor a snad až na Hindukúš. Návštěva tradičního pamírského domu, Pamir Highway a přejezd do Kyrgyzského Osh.

Přijíždíme na první check-point. Prokazujeme se pasy s vízy a povoleními. Vše je v pořádku a jedeme dál. Tentokrát po mnohem horší cestě, 200 km k dalšímu check-pointu – hranici Horního Badachšánu. Těsně před ní potkáváme Poláka na motorce. Říká, že ho vojáci poslali zpátky. A že nás taky na Pamír nepustí. Nikoho nepouštějí. Pojede si vyřídit vízum do Afgánistánu a projede na svém stroji aspoň malý Pamír, když už ne vysněnou Pamir Highway.

Věděli jsme, že v oblasti byly nějaké problémy, ale ze zpráv, které jsme pročítali ještě před odjezdem v Česku, vyplývalo, že se zase jedná o pašování drog. A navíc, nejnovější zprávy z předchozího dne v Dušanbe tvrdily, že situace je klidná.

Voják na druhém check-pointu nám jen přišel k autu říct, že nemůžeme projet. Z jakého důvodu? Co se děje? „Vojna, da? Panimáješ? Ratatata!” Žena v šátku se třemi naučenými větami v angličtině na nás řve, že v Khorogu je velmi špatná situace. Že se tam střílí. Ptám se místní ženy, která právě s doklady vystoupila z auta směrem na Khorog, co se stalo. Odpovídá, že předchozí den mluvila s rodinou a že v Khorogu je vše v pořádku. Nechápe, proč nechtějí pustit turisty. Voláme na britskou ambasádu. Kdy bude hranice otevřená? Nevědí. Jaký přechod do Kyrgyzstánu je teď otevřený pro cizince, když se nedostaneme k tomu v Horním Badaschšánu? Nevědí. Německá ambasáda také neví. Na českou do Uzbekistánu se nelze dovolat.

Přemlouváme řidiče, aby se s námi vrátili na první check-point, přes který vede hlavní tah do Kyrgyzstánu a na Čínu. Smlouváme o ceně. Vracíme se 200 km zpátky.

Na první check-point přijíždíme až za tmy. Dan doslova seřve hlídkujícího vojáka. „A to jste si jako nevšimli, že se tudy vrací všichni turisti? Tak proč jste náš pouštěli? …Tak teď už to víte, že je to zavřený! Tak už tam nikoho neposílejte!” Přichází velitel v teplákovce a Dan se s ním dál dohaduje. Nakloním se z okýnka a volám na něj. Je pozdě, všichni jsme unavení. Velitel  se ptá: „Žena?” „Ne, druh.”

Řidiči vidí další obchod a ještě nás odvezou do naprosto beznadějného hotelu po cestě směrem na kyrgyzskou hranici. Jen betonové stěny, záchod s výhledem na cestu, hadice s tekoucí vodou a majitel, kterému spadne úsměv hned poté, co zjistí, že jsme vážně neměli v plánu ubytovat se v hotelu.

Nakonec usínáme ve vstupní místnosti. Zítra bude zase dlouhý den.