Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Jeden den v životě, Společnost

Do Krumlova a zase zpátky

Letní výlet za vážnou hudbou, lesem a medvědy

Autor: archiv aut
Autor: archiv aut

Je pátek čtyři hodiny odpoledne a já spěšně dokončuji poslední úkoly a chystám se vyběhnout z naší prosklené karlínské kanceláře. Mířím do metra směrem na Anděl. V 16.45 totiž vyjíždí z autobusového nádraží Na Knížecí spoj do Českého Krumlova a já se mám lehce po půl páté potkat se svojí přítelkyní, se kterou vyrážíme na koncert z programu Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov.

Sotva vyjíždíme, zdá se mi, že autobusu nějak divně prokluzuje spojka. Řidič znepokojen není, ale přesto po ujetí pár kilometrů v koleně směrem na Zbraslav zastavuje a vytahuje nářadí. Chvilku se přehrabuje v útrobách postarší Karosy bez klimatizace a nakonec přece jen opět nastartuje a vyráží směr Písek.

Obligátní kolony, které následují, a objížďka, nás začínají lehce znervózňovat, takže si na uklidněnou otevřeme plechovku studeného piva. Stejný nápad měli také vodáci před námi, ale ti to ještě o stupínek vylepšili – popíjejí rum.

Nakonec nabíráme skoro hodinové zpoždění, takže začátek koncertu možná nestihneme. Řidič, jako by tušil, že má přidat, starý autobus nijak nešetří a projíždí zatáčky rallye stylem. V jednu chvíli se mu to málem nevyplatí a my si začínáme říkat, že raději propásnout první polovinu koncertu, ale hlavně dojet živí.

Všechno dobře dopadá. Koncert, Mozartovu Pražskou symfonii a Requiem stíháme, i když to je o minuty. A co teď? Protože předpověď hlásila hezké počasí, domluvili jsme se už předem, že si nebudeme shánět ubytování a místo toho si uděláme romantickou noc pod hvězdami. Nejprve se vydáváme do Krumlovských barů nasávat atmosféru. Rozhodně doporučuji vidět bar Strojovna. Bizarnější kombinace stylů nám završuje servírka, která přináší poslední objednávku drinků – tequilu a rum. Poprvé v životě vidím někoho do drahého rumu nasypat skořici, vložit plátek pomeranče a výslednou směs ještě trochu ohřát, zatímco tequilu nechat holou.

Po nápravě se vydáváme k vyhlédnutému místu kousek nad posledními domy za městem, kde chceme spát. Na mapě ten kopec nevypadal tak prudce, ale nevadí. Vydáváme se směrem vzhůru a hledáme kousek rovnější louky, kde si rozložíme spacáky. Místo je nádherné, výhled na Český Krumlov taky a kousek od nás jedno ze zastavení místní křížové cesty.

Usínáme. Asi po hodině a půl se probouzím kapkami padajícími na obličej. Budím Terezu a v rychlosti řešíme, co dál. „Pojďme se zkusit schovat k těm božím mukám, je tam výklenek.“ Utíkáme do kopce a déšť zesiluje. Ve výklenku je sucho, hurá. Je sice trochu malý, ale nějak se poskládáme, přehazujeme přes naše spacáky pláštěnku a pokoušíme se zase usnout.

Probouzíme se do nádherného slunečného dne, což je nejlepší odměna za všechno to noční nepohodlí. Protáhneme se, vyčistíme si zuby a vyrážíme do města sehnat snídani. Potkáváme skupiny asijských turistů ohánějících se selfie-tyčkami a smějeme se komičnosti, s jakou se před nimi nakrucují. Ale teď už ta snídaně, pak v rychlosti na hradní nádvoří – podívat se, jestli uvidíme medvědy (neviděli), a už upalujeme na autobus zpátky do Prahy.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].