Když před dvěma lety představil americký počítačový vědec Nicholas Negroponte na Světovém ekonomickém fóru v Davosu svůj projekt Jeden laptop pro každé dítě, působilo to velmi slibně. Vyvinout jednoduchý, energeticky nenáročný notebook za cenu sta dolarů a rozdávat ho dětem zemí třetího světa – modernejší formu charity si už jde těžko představit. Pak ale přišly problémy - technické komplikace, drahé součástky a nedostatečný zájem způsobily, že stodolarový laptop zcela zmizel z očí. Počítačovou misii má nyní rozpohybovat akce Jeden daruj, jeden dostaneš , kterou Negroponte spustil v USA a Kanadě na sklonku letošního roku. Pro obrovský zájem byla prodloužena až do Silvestra a vypadá to na velký úspěch.
Rozdíl mezi západním a třetím světem v oblasti informačních technologií je snad ještě propastnější než podle jiných kritérií prosperity. Vůdčí Kanada má na hlavu 131 krát více osobních počítačů než Indonésie na konci žebříčku. Negroponte přišel s geniálním řešením – pokud dostanou počítač zadarmo školáci, vyroste generace vzdělanějších lidí, kteří se v digitálním světě snáze zorientují a mohou do něj uvést i své rodiče. Stodolarový laptop má být především učební pomůckou na chudém venkově, kde není dostatek dobrých učebnic, ale dá se tam vybudovat wifi připojení nebo dodat výukové CD-ROMy. Afriku či jihoamerický venkov samozřejmě sužuje nedostatek elektřiny a internetového připojení, tým vývojářů bílozeleného notebooku, jehož prototyp Negroponte představil už ve Švýcarsku, to ale rafinovaně zohlednil: počítatač má extrémně malou spotřebu (asi desetkrát menší než běžný laptop), takže jej stačí občas dobýt ve škole. A navíc speciální bezdrátové spojení na způsob bluetooth, s jehož pomocí si mohou děti vyměňovat soubory.
Noční můrou ambiciózního projektu se ovšem stala cena. Přes veškerou snahu a navzdory tomu, že se do projektu zapojila řada velkých firem (například Google) se nepodařilo přiblížit ohlášeným sto dolarům. Letos se cena dostala na 188 dolarů a zdá se, že právě to zatím odrazuje vlády rozvojových zemí od výraznějších nákupů. Čtvrt milionu laptopů si objednala vláda Peru, další míří například do Rwandy, Uruguaye nebo Brazílie. Mexický miliardář a třetí nejbohatší člověk planety Carlos Slim Helú zaplatil mexickým dětem 250 000 kusů. Ale Nicholas Negroponte zatím není spokojen. „Setkal jsem se s asi třiceti hlavami států. Všichni byli nadšení,“ říká. „Ale je velký rozdíl mezi prezidentem, který vám třese rukou, a ministrem, který má vyplnit bankovní příkaz.“
Letos v létě vyzkoušel Negroponti novou strategii. Laptop nazvaný XO se v západním světě dosud neprodával, a jeho výrobci měli obavu zda je to vůbec možné – velice jednoduché ovládaní, pomalý procesor a řada dalších parametrů nemůže konkurovat běžně používané technice. Ale zelený počítač má i své výhody- například originální design, převratný způsob ochrany proti virům nebo kompletně freewarovou výbavu, která je zajímavá pro internetové volnomyšlenkáře. Negroponti nechal stroj otestovat skupinou amerických školáků a dopadlo to nad očekávání dobře. V listopadu jej proto nabídl k prodeji ve speciální akci. Za 399 dolarů si zákazaník koupí přístroje dva – jeden si nechá a druhý poputuje do třetího světa. Původně čtrnáctidenní projekt vyvolal tak obrovský zájem, že byl prodloužen o více než měsíc. Očekává se navíc, že řada lidí ten „svůj“ laptop stejně věnuje chudým školám v USA nebo jinde.
Jako by se tak obloukem potvrdilo původní očekávání projektu: high-tech charita může být pro západ přitažlivá. Jen je potřeba vymyslet, jak má fungovat.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
