Svoboda slova v EU

„Situace v médiích je tristní,“řekl premiér Mirek Topolánek minulý týden pro HN a obvinil média, že teď kritizují vládu za reformy, přestože „deset let volala po zdravotní reformě“. Máme se po jeho slovech už zase bát o svobodu slova?

Mít se na pozoru před každým politikem, který si stěžuje na média, je správné, ale ve srovnání s jinými kolegy ze střední Evropy mají čeští novináři stále ještě docela dobré vyhlídky.

V Slovinsku, které právě předsedá Evropské unii, bijí tamní novináři už několik měsíců na poplach a minulý týden opět upozornili na cenzuru v zemi. 570 novinářů podepsalo petici, kterou poslali do celé Evropy a stěžují si v ní na vládu, která se kromě jiného zmocnila největšího deníku Delo, když složitým obchodním manévrem přes státní akciové fondy ovládla vydavatelství a vzápětí vyměnila ředitele i šéfredaktora.

Mezinárodní novinářské organizace tlačí na slovinskou vládu, aby se vyjádřila k obviněním z cenzury, ale ta namísto toho v prohlášení z minulého týdne obvinila autory petice, že „lživě zavádějí domácí a mezinárodní veřejnost a diskreditují Slovinsko v čase jeho předsednictví EU“. Z jazyka vládního prohlášení vane mrazivý vítr minulosti.

Omnoho lépe na tom není ani Slovensko. O víkendu slovenský prezident Ivan Gašparovič přispěchal na pomoc premiéru Robertovi Ficovi v jeho neúnavném boji proti nezávislým médiím a řekl, že vláda a parlament potřebují „vlastní média“, která by prezentovala „názory těch, co řídí stát“. Že jde o veřejnoprávní televizi a rozhlas není pochyb – tuto myšlenku premiér Fico rozvíjí už několik měsíců.

Pokud si premiér Topolánek přestavuje cenzuru jen tak, že „nebude odpovídat na hloupé otázky“, tak česká svoboda projevu sice rozhodně nebude ideální, ale vzhledem k té slovinské či slovenské by byla jistě snesitelná.