Střílení na lidi povoleno

Zřejmě není na této planetě příliš mnoho demokratických zemí, kde můžete střílet po nevinných lidech, dokonce zasáhnout dvěma kulkami něčí auto a nic se vám nestane. Státní zástupci stejně jako policie prohlásili, že bývalý šéf Českého Telecomu Gabriel Berdár před dvěma lety nic nespáchal, když osmkrát vystřelil na auto, ve kterém jeli dva naprosto cizí muži.

Pro Berdárovo rozrušení můžeme mít ještě jakési pochopení, vždyť ho ten den napadli dva gauneři, kteří mu způsobili tržné zranění. Nic ho ale neospravedlňovalo střílet na první auto, které spatřil a o němž se domníval, že v něm násilníci sedí. A i kdybychom v sobě vykřesali trošičku pochopení pro střílení, protože se chtěl pomstít, nemůže to pochopení najít justice. Jeho střelba ohrozila dva lidské životy a minimálně je naprosto vyděsila.

Co nám rozhodnutí státních zástupců vlastně říká? Že v rozrušenosti můžeme střílet po lidech a nic se nám nestane? Ne, spíše jsme svědky zdejší prapodivné justiční hry, která má dvojí metr na známé osobnosti. Státním zástupcům zřejmě přišlo nemožné posadit za katr tak vlivného muže. Takovým lidem by se přeci něco takového nemělo stát.

Z poslední doby máme i příklad opačného dvojího metru. To když soudkyně chtěla poslat na pět let do vězení bývalého ministra Vladimíra Mlynáře za něco, co nezpůsobil a kde nebyla žádná obecná škoda. Soudkyně si evidentně řekla, že těm nahoře už nesmí nic jen tak projít.

Obojí je špatně. Česko potřebuje takovou justici, která měří všem stejně. „K našemu soudu je nebezpečné jít, protože jednak nevíte, jak dlouho bude všechno trvat, jednak nejde odhadnout výsledek. Přitom základem práva je, že dopředu víte, jaké právní následky bude mít vaše jednání,“řekl nedávno v rozhovoru pro Respekt přední právní teoretik Zdeněk Kühn. K jeho slovům není co dodat. Snad jen, že by se už teorie měla přenést do praxe.