Spojenci, nebo vojna?

Televizní debata mezi předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem a vicepremiérem Alexandrem Vondrou ohledně americké základny v Česku byla nezáživná jako vždy. S kolegy v redakci jsme se ještě před jejím zahájením dohadovali, kdy Vondra řekne, že o radaru jednala s Američany už sociálnědemokratická vláda, a Paroubek řekne, že to není pravda. Nebo kdy šéf sociální demokracie oznámí, že o pobytu cizích vojsk na českém území musí lidé rozhodnout v referendu. Stále stejné a prázdné argumenty, prostě ztráta času.

Jen jednou padl nový argument a hned se to proměnilo v hlavní zprávu všech zpravodajských serverů (pravda, o čem jiném také v neděli psát). Vondra řekl: „Samozřejmě můžeme říct teď ne, ale takové odmítnutí může mít své konsekvence. Mimo jiné se v budoucnosti nedá vyloučit, že bychom museli obnovit povinnou vojenskou službu kupříkladu.“

Slova vicepremiéra byla možná vyslovena nešťastně, protože existence či neexistence radaru v Česku určitě nebude mít dopad na zavedení branné povinnosti. Nicméně jeho poznámka je na místě v tom ohledu, že pokud budeme vytrvale zpochybňovat spojenecké svazky, nutně to povede i k přehodnocení naší obranné strategie.

Česko si může dovolit malou profesionální armádu jen proto, že část své obrany svěřuje do rukou spojenců, zejména pak NATO. Je to ale oboustranná dohoda, takže spojenci očekávají, že my zase něco vezmeme za ně, nebo jim aspoň pomůžeme. Pokud se rozhodneme, že nebudeme plnohodnotnými spojenci, budeme muset spoléhat jen na sebe – a tudíž vybudovat obrovskou armádu.

Vondrův argument má tedy logiku, ale svým způsobem je zbytečný a nikdy nemusel padnout. Přesvědčí totiž jen přesvědčené. Demonstranti, kterým vicepremiér své varování adresoval, by stejně na vojnu nešli, protože jsou proti jakékoli věci spojené s armádou.

Vláda musí přijít s přesvědčivějšími argumenty, které zamíří na nerozhodnuté. A to platí i přesto, že se dá pochybovat, jestli se Češi vůbec nechají přesvědčit. Radar a s ním spojená vize obrany v 21. století je nanejvýš komplikované téma. Těžko se uvědomuje, že schémata, která platila staletí, jsou už minulostí. Češi navíc žijí v pohádce, že když se dostatečně

přikrčí, tak se jim nic nestane. Ať už tu ale radar bude, nebo ne, je třeba tuto nebezpečnou představu vyvrátit.