Slovenská čistka

Světová banka včera uznala, že Slovensko je už státem s vyspělou ekonomikou (Česku se dostalo této pocty v roce 2005), ale kdyby existovala podobná instituce pro uznávání vyspělosti politické, dopadlo by Slovensko podstatně hůř. A nejen vinou tamní populistické vlády.

Největší opoziční strana SDKÚ, která pod vedením Mikuláše Dzurindy reprezentovala modernizaci Slovenska a jeho pověstné reformy, o víkendu vyloučila ze svých řad 14 významných členů včetně jednoho poslance parlamentu. Jejich hřích? Dovolili si zveřejnit výzvu k diskusi o změnách ve vedení strany navzdory tomu, že prezidium SDKÚ zakázalo svým členům „medializaci“ kritických názorů.

V Česku je dobrým zvykem stěžovat si na politickou kulturu a důvodů je opravdu dost. Ve srovnání se Slovenskem však jsou české politické strany přímo vzorem vnitřní demokracie a otevřenosti. Kdyby v Česku platily slovenské poměry, Vlastimil Tlustý by v ODS nevydržel ani týden, Zdeněk Škromach by si v ČSSD neškrtnul a olomoucká krajská organizace Zelených by si po své výzvě na odstoupení Martina Bursíka už dávno balila kufry.

Mikuláš Dzurinda a jeho SDKÚ si zaslouží uznání za ekonomické úspěchy Slovenska, ale politické metody strany mají hodně daleko k evropským normám. O víkendu padaly výrazy jako „stranu si rozvracet nedáme“, spěšně se měnily zámky na kancelářích vyloučených straníků a podobně.

Ve vnitrostranických zápasech je zpravidla téměř nemožné určit, kdo je ten „spravedlivý“. Právě proto je tak důležitá forma, jakou se tento zápas vede, proto je tak důležitá schopnost politických stran zvládat názorové střety bez vnitrostranických čistek. Způsob, který zvolila SDKÚ, je tím nejhorším a uškodí nejen samotné straně, v níž se posílí mocenský princip na úkor názorové otevřenosti, která je tak důležitá pro liberálně orientované voliče. Slovensko má po víkendu zase o něco menší šanci, že se brzo vyhrabe z politické bídy.