Slepá odvaha premiérova

Říkat lidem nepříjemné věci do očí, to chce kuráž, zvlášť u politika. Předsedovi vlády Mirku Topolánkovi se to daří, ovšem ve špatný čas a na špatném místě. Tak se mu to povedlo i v otázce placení na vysokých školách.

Málokdo z odborníků pochybuje, že bude-li školné dobře připraveno, může jeho zavedení úplně změnit atmosféru na školách. V ideálním případě působí poplatky jako startér sebevědomí a kvality: místo aby studenti hodiny jen odzívali a nechali si shůry nalívat vědomosti do hlavy, budou se sami snažit za své peníze dostat co nejlepší vzdělání a žádat ho i po svých profesorech. Mluví se o školném odloženém, čili nemůže být ani řeč o tom, že by se bystří, ale chudí teenageři na školy nedostali. Dostanou, a peníze zaplatí až ze svých budoucích příjmů. Do pokladny školy pak přibude ne sice horentní suma, ale přece jen další z příspěvků na zlepšování výuky.

Jenže český premiér se školným vyrukoval v době, kdy se na jeho hlavu valí obvinění z čím dál větší drahoty. Noviny denně chrlí zprávy o zdražování elektřiny, plynu, činží, jídla, vody a snad i vzduchu nebo denního světla. I když z toho jen menší část zavinila vláda, její předseda se novinářům z Hospodářských novin přiznal, že vysvětlování nepopulárních kroků je jeho slabá stránka. Fakt, že neumí uhasit jeden oheň, mu ovšem nebrání, aby zapaloval další. Těžko říct, jestli ho k tomu vede furiantství nebo promyšlená taktika. Ze zkušeností s přípravou reformy by člověk sázel spíš na to druhé.

Odpůrci školného ať ve vládě nebo mimo ni ovšem můžou zůstat klidní. Přestože má Mirek Topolánek srdce na dlani, nevyniká takovou ideovou tvrdohlavostí jako jeho hromotlucký ministr zdravotnictví. Jestli se něco pro premiéra rovná svatému grálu, tak je to udržení nynější koalice. Na jeho oltář je ochoten přinést prakticky jakoukoliv oběť. Stačí tedy, aby kupříkladu zelení dost pevně svázali odmítání školného s dalším setrváním ve vládě a zůstane jenom u slov. Ke škodě dalšímu rozvoji škol.