Sarkozyho guláš

Nechci být líným králem, to už jsme v minulosti víckrát zažili. Slova francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, která pronesl při novoročním blahopřání poslancům a senátorům na adresu opozice, jež ho za jeho hyperaktivitu nejvíce kritizuje, jsou opravu trefná. Lenost mu vskutku vyčítat nelze. Tak jako monarchistický způsob vlády, kdy hlava státu rozhoduje o všem. Jasně je to vidět třeba u role premiéra, jemuž dvacátý článek francouzské ústavy určuje „rozhodování a řízení politiky národa“. Sarkozy však předsedu vlády proměnil ve figuranta bez vlastní iniciativy.

Obyčejný smrtelník zkrátka žasne, co všechno vystudovaný právník, který se stal prezidentem, řeší a rozhoduje. Jeho činorodost v rámci francouzského předsednictví EU se na stránkách evropského tisku i Respektu už probírala. Člověk by si proto řekl, má za sebou kus práce a neúnavného cestování, tak si dá chvilku pokoj, anebo se bude věnovat své vlastní zemi. Spíš to ale vypadá, že předsednictví EU Sarkozyho nabilo energií, kterou Francouzi vždy obdivovali u běžce Emila Zátopka. O československé supící lokomotivě na atletické dráze totiž říkávali: „Sílu čerpá z toho, že pořád utíká.“

První novoroční týden je toho zřejmým dokladem. Sarkozy se vrátil z Brazílie, kde jednal ještě z pozice předsedy EU. Vzápětí zamířil na Blízký Východ, hledat řešení v izraelsko-palestinské krizi, byť z těch samých důvodů odjela do tohoto regionu i delegace EU vedená ministrem Schwarzenbergem. Mezitím šokované francouzské justici i nic netušící vládě prezident oznámil, že zruší funkci vyšetřujícího soudce, která se údajně přežila.

Z Egypta nato poradil spoluobčanům, co dělat, když i ve Francii mrzne, až to praští, neboli pokud to není nezbytně nutné, neopouštět teplo domovů. Při návratu do Elysejského paláce si v letadle poblahopřál k loňskému dekretu, kterým zrušil reklamu ve státní televizi. Nařízení vstoupilo v platnost v pondělí, aby ve čtvrtek před Angelou Merkelovou a Tony Blairem na pařížském kongresu „Nový svět, nový kapitalismus“ světu sdělil, že nejlepším lékem na současnou finanční a ekonomickou krizi je stát, jestliže se promění ve schopného podnikatele. Jak to dokáže ten francouzský, jenž například nezaměstnaným finančně garantuje právo na dovolenou v nezaměstnanosti, a jehož deficit pravidelně roste i v dobách ekonomického růstu, bude určitě zajímavé sledovat.

Francouzští novináři v poslední době často píší, že Sarkozy vrátil Francii do hry mocností, do popředí světové politiky. Zlé jazyky o něm naopak tvrdí, že coby člověk s maďarskými kořeny nedělá nic jiného, než hutný guláš. Uvidíme, jak dlouho bude ještě poživatelný, jestliže hyperaktivní prezident nepřestane přidávat další a další ingredience.